TMT - SMS9. Května 2013
On-line reportáž z Černé Nory
5. 6. 2013
ROB: Ready to start.
ROB:
Prvni, transpostni den jsme dorazli do madarskyho Mohace. Cesta, vcetne Mohace odpovidala vseobecne predstave o Madarsku. Lautr rovina, dobry dalnice a kupodivu, hnusny kafe. Cestu si zprijemnujeme cvicenim nepeckeho stylu jizdy, obzvlaste predjizdeni, ve formaci. Drzime konstantni rychlost 120 km za hodinu (aby se nam moc nesjely spunty), a tak jsme toho moc nepredjeli. Za to se spousta madaru pocvicila v predjizdeni nemecke motokolony. Praha - Mohac: 750 km a dali jsme to asi za 10,5 hodiny. Motorky jedou, zavady, jejichz jmeno nesmime vyslovit, se neprojevuji, nalada vytecna, madarska a la piza a barack palinka taky.
9.6.2013
ROB:
Vcera byla druha transportni etapa. Z Mohace do Zablaku. Cesta byl ruznoroda smeska silnic a povrchu. Od plny industrialni okresky, pres praktickou dalnici az po orgasticky serpentiny pred a za Sarajevem. Zvlaste usek Sarajevo - Foca. Solidni, aut prazdna,t asfaltecka se klikatila mezi skalama, aby nasledne presla v uzkou cestu, kde se prakticky nejelo rovne. Leva stridala pravou, a tak to trvalo asi pul hodky. Cesta koncila Bosna-Cesnohorskou hranici, kde jsem zsistil, ze mam starou zelenou kartu. Nastesti si toho hranicari nevsimli, tak jsem vyvazl bez pokuty. Pomaloucku se ztmivalo a nam chzbelo 70 km do Zabljaku. Cesta pokracovala podel prehrady uprortred hor. Jeden hrube vytesany tunel stridal druhy. Sem tam tunelova krizovatka. Skoda, ze uz je skoro tma. V jedne ze zatacek, zcela necekane, Franta pada jak podtatej. Bylo to v nulovy rychlosti, takze skody na tele jsou nulovy, na hmote zanedbbaelny (blinkr, zrcatko a par oderek na padakach a kufrech). Na dusi to nejake oderky trochu zanechalo. S Frantou uz ten vecer neni moc rec. Do zabljaku jsme nakonec nedorazili. Zustali jsme v Trse. Byla tma a mistni nam rekli, ze cesta je neprujezdna, zaypana snehem. Berem chatky, kafe z adzezvi, panacka mistni slivky a jdem spat.
8.6.20132013
CASH
Tak pro dnesek jsme skončili. Po tmě jsme dojeli do osady Trsa. 1440m.n.m. Do původního cíle Žabljak nám chybelo cca 20km. Místní nahaneci na ubytování nám tvrdí, že cesta do Zabljaku je zavalena sněhem. Spíš si myslíme, že kecaji, aby měli kšeft. No uvidíme zítra.
František si lehl těsně před koncem v zatáčce. Bavo zakyvalo pahyly
9.6. 2012
FRANTA
Příjezd do Durmitoru me připravil o zrcátko a blinkr. Plánovaný okruh nedáme, půlka je přád pod sněhem, takže zkrácená varianta. Při slově makadam Cash odešel na záchod a nevylézá. Uvidíme. Slunce svítí, tak snad to bude OK.
9.6.2013
Probudilo nás slunce a kulisy hor. Nádhera! Místní říkají, že už pršet nebude. Že už pršelo dost 
tak jim rádi věříme! Plánujeme dnešní výlet a zvazujeme, že Žabljak vynechame. Plánujeme 80km okruh. Místní říkají, že to neujedeme....
ROB
Treti den byl v planu durmitorsky prsten. Asi 80kilometrovy offokruh Durmitorem. Zel bohu, snehovy zavaly nam znemoznily si to dat, tak jsme vyrazili alespon na jeho cast. Asi pulku. Do Zabjlaku. Bylo nadherny pocasi, lehka a misty stredne tezka sotolinlka, ktera presla v roztomilou asfaltecku klikathci se vrchalkama Durmitoru. Krasa nesmirna. Idealni etapka na rozjeti, zakoncena opulentnim obidkem v hrebenovy hospudce nad Zabljakem. Postavili jsme stany v milym kempicku, uvarili 20vterinovou kavicku, rozdelali ohen a radne se vychrupli s jednou motorkarskou partickou z Frydlantu, dyja, dyja da. Byla mezi nima jedna pani, dyja, dyja da a ptala se po Hynkovi, dyja, dyja da.
9.6.2013
CASH
Tak dnes finito. Drobné skody na Triumphovi. A ja obrazenej narticek uz se to ucim snad zitra nebude hur .... Tak nam zacina kapat ... A to jsme chteli delat ohen. Tak snad se nerozprsi. Jinak dnes krasny pocasi a pobyt v 1500m.n.m.,psal Cash.
10.6.2013
Vašek:
Zdar Negre! Chybis mi lasko, tak zvedam motorku Cashovi Na tomhle obrovskym balvanu Cash urval stupacku!
10.6.2013
Franta
Dnes přejezd Sinjajeviny. Úžasný šotoliny, občas šutry, jedno slušný bahno. Dalo by se tu brouzdat celý týden. Cash už zrušil všechny stupačky, teď má vpravo vepředu mojí zadní. Ale nese to statečně. Míříme do Biograsske gory.
Dalsi podstatny sramy na Scramovi. Ale mam brasny a padaky, tak skoro dobry... Ted uz jen 30 km po asfaltu do kempu. Porad ve vysce 1500m.n.m. Zitrek rozhodne 
su utahanej jak pes. -Cash
11.6.2013 Cash bratrům v Brně
Vse ok mam solo program do zitrka u more. Budva, festival vseho Slovanstva... Jesteze jsem se trhl, cestu v horach neprojeli kvuli snehovymu zavalu . Tak se vraceli a zmokli jak psi. Ja su v teplicku u more tak papapa
11. 6. 2013
Franta
Rano start pres park. Krasnej vyjezd na hrebeny a pak hura...k prvnimu snehovymu zavalu. Asi 100 m dole to slo podjet, tak jsme prorazili. K vrcholu Zekovy glavy. Dal zase snih, tak zpatky na jedno rozcesti a dolu. Asi 100 m a dalsi snih, to uz taky neslo. Tak uplne zpatky k jezeru. Pekelna prutrz mrracen, byli jsme komplet mokry, vsude se valila voda. Prestalo,, usxhli jsme pri jizde, ted cevapi v Plavu. Paradaaa!
11. 6. 2013
ROB
Dnesni etapa valila ze Zabljaku planinou Sinaevina k Biogradskemu jezeru. Rano se pocasi vubec netvarilo privetive. Foukal ostrej vitr a dest byl celej den na spadnuti. Nakooec trosku sprchhlo, ale vubec to nestoji za rec, natoz aby se vytahlo sajze. Vystoupali jsme prijemnou sotolinkou. S pribyvajicimi vyskovym4 metry hrubla i frakce podkladu, ale porad to bylo celkem v klidu jetelny. Museli jsme prekonavat par neprujezdnejch snehovejch jazyku a na konec dosplo i na bahihty koleje. Kes mel spatnej den. Sahnul si na psychicky dno, zaplatil dan za nezkusenost a odsralo to par hlinikovejch stupacek. Celej offik jsme zakocili pleskavicou, par Jelenama a samozrejme vytecnym presickem. Pak jsme se presunuli po silnici do kempu k biogradskymu jezeru, kde jsme se za pomoci parkem Jelenu uvedli do pohodovyho rozpolozeni.
ROB
Delikatesni hemenexy, rozlucka s Kesickem, kteryho to tahne k mori a uz stoupame lesni cestou na vrcholky narodniho parku Biogradska gora. Takrka na vrbholku stavime, abysme vyhakli ohradnik, kdyz se ozve telefon. Kes. Jimi, nechals na recepci pas. Takze pulhodinova otcka pro pas a pokracujem v dobyvani vrcholu Zekova Glava (2117). Dobyt.
Zel bohu, opet, a uz opravdu necekane, se projevila zavada na mym stroji. Nahla ztrata vykonu... No nic, jede. Cestu offem nam zhatil neobjetelny snehovy splaz, tak jsme se museli vratit k biogradskymu jezeru. Cestou nas sejmul déšť přívalského (autor Rosa), takze jsme dorazili uplne durch. Dali jsme corbicku a s vidinou oschnuti on-line jsme vyrazili nach Plav (asi 90 km po silnici). Skutecne jsme cestou uschli. Cvicim tedka anglicky styl jezdeni zatacek a dost se mi to zamlouva. Uz se terim na jeho aplikaci v nemecke formaci. Ted bahnime v Plavu. Mame toho dost a tesime se do postele (v mem pripade do postylky pro plastoveho Kena). Penzionek je slusna blesarna, a tak to mam v teto casti sveta byt. Albanie uz je citit na kazdym rohu.
12.6.2013
CASH
Vohla radici packa a z pod ní kape olejicek. Tak jsem si to vyřešil dolitim oleje v jedne ODBORNE garáži v zpodgorici .do Brna je to snad v poho a doma to pujde na opravu a výměnu oleje ...
Nemám net... Program off stejně končí. Dnes máme sraz v Kotoru. Pak kamsi popojedem do nějaké horské hospůdky. Pak další den Sarajevo s prespanim. A pak už asi pomalej přesun možná přes Balaton. Nevím přesně. Ale terén už nebude... Motka dostala pár šrámy. Bahno ji sluší.teče mi z ní olej
Konečně spolu a jako bonus Alda jednou prdeli na dvou židlích.Budva centrum v campu pod olivama. Před tím jsem dostal úkol hledat camp kolem Kotoru. Pak mě ztahli do Budvy... Do sprchy a hurá do viru noci.
ROB
Rano jsme se probudili do destivyho, do mraku zahalenyho Plavu. Doma bych se jen otocil na druhej bok a spal dal. Tady ovsem, hned po burku, do sajze a hura dn Albanie. Po tradicnim, hranicnim, dokumentovym striptyzu nas privital nadhernej 70 km ofroud horama podel hranic s MNE. Jezdecky i prirodne nejkrasnejsi etapa. Vsem zacatecnikum, kteri maji jasno, ze chteji jezdit ofroud a znaji techniku jizdy vrele doporucuji. Lepe od skadarskeho jezezera nahoru.
Cesta zacina lehkou a pomerne dlouhou sotolinou. Casem povrch hrubne, ale stale se da hovorit o pomerne konzistentnim povrchu prosteho zaludnosti ve forme velkych der, koleji plnych vody, ci ostrych vracecek, kde se ada na půmalost. I provoz je slaby. Tu a tam projede auto. My to jeli obracene, takze jsme postupne zrychlovali. Sotolinky jiz pusobi jako predzvest budouciho asfaltu, takze cim driv se tam vyrazi, tim lip.
14.6.2013
ROB
Jinak, pocasi se vybralo a jedeme uz jem nalehko. Hranicni striptyz, opulentni obidek a supky dupky za Kesem do Kotoru. Uz ani nepisu o excelentni kave, bo ta je tu proste vsude. Cestou nekolikrat menime misto srazu, az nakonec koncime v Budve. More!!! Tady se, mimo jine, potkavame s Aldou. Stavime stany pod olivama a hura do nocni Budvy. Brouzdam se morem a je mi blaze. Cele dlouhe pobrezi uz slape jako dobre namazany stroj na prachy.
Hospody, kolotoce, diskoteky... Stara pidi Budva je jedna velka hospoda plna Rusu. Par ukrutne drahejch piv a sup do pelechu.
Rano nas budi skupinka cernohorcu a cernohorek rozmlacujicich pacidlama stary karavany. Fanda s Vencou jedou do Kotoru, zbytek jde na snidani a hlavne na kratkou koupacku do more. Plaze uz jsou plny smazicich se tel ruznych forem a tvaru z jejichz utrob se ozyva povetsinou Rustina. Je poledne, hura za klukama do Kotoru.
Jo, nalada je porad super. Uz i pocasi se umoudrilo. Uz druhej den je od rana vymetyno a vedro. Zmrzka v Kotoru a valime serpentynama na sever. Vystoupame na narodni horu Lovcen, kde ma hrobku Njegos, mistni Karel 4, tedy oblibeny mocnar. Pokracujem dal na sever. Uzka cesticka se klikati, piluji anglicky styl a prozivam za riditky orgasticky chvile. Ze sneni me probere Defender v protismeru. Mijime se jen o vlasek. Kdyz me kluci dojedou ptaji se, co jsem mu udelal, ze tak picoval. Sklidnil jsem to a pokorne se zaradil na chvost formace. Franta nas vede do jedny rite, kde zije tlustej borec, vyhlasenej prsutotvurce. Stavime a uz na stole pristavaji ovalne misy, ze kterych po sezrani zadoni na jemno riznuty prsutek, syr a cervena cibulka. Pivo, dve, a je jasne, ze zustavame na noc. Kdyz jeste pristala na stole lahev Pelinkovace, je za chvilku o zabavu postarano. Chvilku se bavime aprosto zbytecne, o politice, coz vzdycky vyplavi emoce. Debaty redi neustale prijizdejici a odjizdejici uplne ozralej borec. Soli nam naplny kule mistni popik, ze se muze jeho sound system rozskocit. Nase prosby, nekdy i ostre, aby to vypnul nenalezaji u pasaka pochopeni. Vzdy jen vysune CDcko a nasadi nove. Nakonec prece jen da pokoj. Vecer u pivecek a Pelinkovace pekne plyne. Dostavame od prsutare klice od kulturaku, kde spocivame na podiu.
13.6.2014
CASH
Dnes konec v horách v hospudce, kde vyrábí prsuto a sýr. Tak jsme sežrali 3misy a 2chleby. No a piva a turecka sládka káva. Noc pod stane, možná pod sirakem. Je krásně. Ty pusty hory a samoty v nich si nedovedes představit. Nádhera
A mazlil jsem se s divokyma konama. To bylo krásný.normálně jsem jim ocuchaval nozdry a sametovej čumák a drželi jak blbí. 
14.6.2013
Čéče prej sou tady vlčí medvědí jsou na vedlejším hřebenu. Chtěl jsem spát pod sirakem, ale asi vlezem do hospy. Krásnej večer, cvrcci rvou, hvězdy svítí, psí štěkají, divocina jak prase! 
ROB
Rano jezvova kavicka, big Corny, par cigarek a pokracujem k dnesnimu cili, Sarajevu.
Trosku si zajizdime ke klasteru Ostrog. Krasna pravoslavna symbioza lidskeho, stavebniho umu a vapencove skaly. Je ukrutny vedro. Je hlad a po ruce hospa. Po neskutecny zranici ztezka usedama za stroje a valime smer Sarajevo. Cesta utika, zname ji, uz jsme ji jednou jeli. U reky Pivy nas ceka opet prechod, kde jsem prvne zjistil, ze mam starou zelenou kartu. Cestou jsem ji musel nekolikrat ukazovat, ale nikdy si toho vasnostove cechu hranicniho nevsimli. A ejhle. Posledni kontrola. Dostali me. Musel jsem se vratit zpet do MNE, kde mi v kavarne dva duleziti, tlusti pasaci za 23 eur vypsali papir, ze jsem u nich na 3 dny odpovednostne pojisten. Smula. Nasleduje stara znama jemna klikatice podel Pivy, ktera prejde v sirokou klikatici smer Sarajevo. Bouchnou ve me saze, beru za plyn a nekolik desitek kilometrou si to s Aldou davame, az se hory zelenaji. Kdyz tu nahle. Zavada jejiz jmeno nesmim vyslovit, bo ho neznam. Motor Afriky se zadusi a 10 minut neni k oziveni. Nakonec, jako vzdy naskoci. Motorka podivne vibruje, stroj nema silu, ale jede. Stavim, beru benal a Afrika uz je zase jako rys. Dorazime do Sarajeva. Uz se smraka a Franta nas vede do hostelu v tesne blizkosti centra. Postavame pred vchodem, kdyz nas oslovi postarsi obcan a nabizi nocleh, ktery je vzdalen 3 minuty od hostelu a stoji o 7 ecek min, nez provereny hostel. Naleteli jsme jako stary kavky. Tri minuty trvaji pul hodiny, nervozita pachnoucich, hladovych motorkaru roste. Nakonec s povdekem vlezeme do hostelu. Sprcha u sup do centra. Prvni dojem je naprosta bomba. Uzasny, kosmopolitni mesto. Uzke ulicky plne kavaren, hospudek a kramu prodchnutych islamskou kulturou. Proste nadhera. Vdechnem cevapi a pak uz se nazdarbuh motame touto destinaci. U vecere jsme se bavili o nedavne valce, ostrelovacich, lidech odmitajicich opustit mesto o tunelu, ktery si postavili, o kopci plnym bilejch krizu. Prochazkou nalezame stopy po dopadu granatu... Pada na me z toho zmaru tisen, ktera me nedovoli se uvolnit a uzit si nocniho reje. A abych to jeste prikrmil, jdu se podivat na misto, kde Gavrilo Princip odpravil Ferdinanda. Jeste par kolecek ulickama a jdu radsi spat.
15.6.2013 Cash
KES (vcera vecer):Tam za kopcem v dali je SARAJEVO ! Nádherný město. Vyrazíme za muslimkama
Dnes odjezd od farmáře v horách a návštěva klášter, který je poutním mistem pro pravoslavny a je celej ve skale. Hustý. Tak valim statlovat null
KES DNES RANO: Dobré ráno ze Sarajeva. Tak se vracíme dnes někam do půlky a zítra doma. Už se těším na Fifinu
ROB:
Rano vybeh zpet do centra, rychlej spenatovej burek, presicko a nakup nejakych darku. Toto mesto, anebo alespo tato jeho cast, by rozhodne mela mit v logu Dzezvu, Kamse clovek otocni, vsude jich je nepocitane. Je mir, lejou se dzezvy...
Pul dvanacta u motorek, zajezd, alespon ta konstruktivni cast, konci a zacina prdel destruujici transport domu. Ke vsi te kilometricke nepohode se mi prihodilo bebicko intimniho charakteru, velikosti mexickeho dolaru na miste, ktere budu v nasledujicich dvou dnech nejvic potrebovat. Auuuuuu. Cesta totozna jako sem. Motacka v Sarajevu, poloprazdny okresky prechazeji v plny okresky, celkem dobra cesta kolem pivskyho jezera, Cas bezi, kilometry pribyvaji velmi zvolna. Nakonec kus chorvatsky dalnice a totez v Madarsku. Koncime uz po setmeni v jdenom prijemnym kempu v blizksti mesta Tatabanya (asi 60 km od Gyoru). Privitana nas vekem protrela kempmama a poslytne nam chatku zvenku pripominajici hangar na vzducholode v meritku 1 ku 1000. Vnitrek zase pripomina lazaret z prvni svetovy valky. Zejmena Kesovi velmi slusi. Jeho rachiticke telo v kondici Hugo Myslika v kombinaci s jeho spacim stejnokrojem dava pripomenout ty nejotresnejsi zabery z historickych filmu dokumentujici emoce trpicich pri 1 svetove valce. Sedime dlouho do noci, nebo spis do rana, pijeme opravdu hnusny madarsky pivo a vse, co jsme na ceste zazili, nechame volne proplouvat nasimi hlavami. Peknej klidnej vecer, tak jak se na pravou kanadu slusi a patri.
Rano snidane ve forme fazolove polivecky dle madarskeho Aloise Jiraska, Jokai Mora, a pak Gyor a Bratislava a prvni nasrany lidi a prvni hnusny kafe... A stejne to tu miluju a hlavne deti a svoji zenu, ke ktery si jdu ted zalizt do pelechu. Vylet je mrtev, at zijou vsechny nasledujici a at mir dal dal zustava s touto krajinou.
Franto, diky za pripravu vyletu. Bylo to fajn.