POUŠTNÍ BOUŘE, ANEB BEREM IRÁN ÚTOKEM5. Listopadu 2008
Rajbas
PRVNÍ SCHÚZKA S ODEM:
A z ní vyplynulo:
1.Trasa bude napůl naplánovaná, napůl se bude improvizovat. Někteá území jsou vojenská a nevíme zda nás tam pustí.
2. Dohodli jsme se na dorpovodném vozidle Toyota Land Cruiser. Poveze nějaká zavazadla, zásobu paliva pro KTM, ideálně další pasažéry co by se chtěli přidat (jako optimální počet se jeví 3 - 4 lidi. Cena za celou cestu 10 000 na hlavu)
3. Uvažujeme o najmutí domorodého průvodce a překladatele. Obzvláště jazyková bariéra je prý v odlehlých oblastech značná.
4. Vlek s motorkama se zatím nepodařilo pojistit a nejeví se to jako příliš reálné. Takže buď budeme doufat že se nic nestane a nebo budeme ještě hledat způsom finančního krytí. (zatím hledáme).
5. Každý nahlásí Frantovi rozměry a hmotnost své motorky (šířka v nejširším bodě - nepočítají se řidítka)
6. U Franty k vyzvednutí formuláře pro získání Iránských víz!
7. Většinou se pojede po asfaltě, ale Ode plánuje pouštní vložky. Stany berem, budem se snažit kempovat v poušti.
Po vcerejsim jednani je plan asi takovy, ze z Teheranu nahoru, mozna rovnou Kaspicke more, pak smerem k afghanskym hranicim a stredem iranu přes poust dolu. Tam nevime, jestli se da projet, zjisuje Ode na ambasade. Potom oaza Yazd, Persepolis a přes hory k Perskemu zalivu. Predtim město Shiraz. Přes hory do Esfahanu a horama zpet do Teheranu. Hory jsou od 2000 do 5000 m, uvidime, jestli tam bude snih a projedem. Je to v podstate o téměř pulce Iranu. Presnej itinerar budem resit na miste, podle mapy nevime, jak budou vypadat silnice. Je to o cca 250 - 300 km denne. Presne budu planovat, az do Kiwi dostanou mapu Iranu.
V nejbližší době proběhne první organizační schůzka s Honzou Odehnalem z cestovky Rajbas. Budeme informovat!
První info od Odeho:
1.Je třeba rozhodnout, zda auto vyuzijete vy a nebo aby bylo mam sehnat lidi, kteří by auto vyuzily pravdepodobne nezavisle na vas. Cena auta je 32000 Kc, předpoklad je, ze ujedeme 2500 - 3000 km. Urcite bude pohodlnejsi a bezpecnejsi, když v se v aute povezou nejaka zavazadla + pasažérky. Když se to rozpocita na osoby, tak to navysi ceny na jednu motorku 4600 Kc. Rozhodnuti by jsem rad vedel jiz na RajbasKotliku, kde se sjede přes 1000 lidi a muzu nabízet 14 dni v Iranu za 6000 kc/osobu.
2. Vizum do Iranu - stoji necelých 1000 Kc. Formulare muzu rozdat jiz na RajbasKotliku. Zadost o vizum se poda na konzulatu a asi za 14 dni oznami, zdali vizum bude udeleno. V kladnem pripade se potom se vizum musí zaplatit a vystavene je asi za tyden. Timto by jsme měli zacit - pozadat o vizum.
3. Karnet - aby byly motorky vpusteny do Iranu je třeba vyridit karnet - celni zaloha. Vyrizuje se to na Autoturistu - je třeba velky technicky prukaz. Karnet stoji 1600 Kc + zaloha 6000 Kc, která se vrati po navratu z cesty. Vyrizeni trva asi tyden.
Vse vam vyridim za poplatek 250 kc za vizum + za 250 Kc karnet, nebo si to muzete vyridit sami.
4. Kufry - nejlepe když jeden vezmete do letadla a druhy vezmem do auta - zabiraji hodne mista.
5. Chteli jsme pojistit vlek, ale do Asie to pry nejde, zkusime ještě jinou moznost - proto jsem se ptal na cenu motorek
6. letenka - s letištními poplatky stoji 11 000 Kc, jiz jsem ji rezervoval pro tebe a Hynka -
MAPY A ZAJÍMAVOSTI NA GOOGLEMAP.COM
Pokud máte zájem, doporučuji ke shlédnutí Google map, kde existuje funkce photos. Na mapě naskáčou fotky zajímavých míst, což není úplně blbý při plánování trasy.
AHVAZ
Toto město se může stát výchozím k návštěvě mnoha historických míst v provincii Chúzestán, která je jenom o něco menší než Česká republika. Příliš mnoho zajímavých historických památek tady není k vidění, avšak zůstanete–li přes noc, nenechte si ujít procházku podél břehů řeky Kárún s nádherně osvětleným mostem (pol–e Mo‘alleq). V létě může být příjemným osvěžením koupel v bazénu hotelu Fajr Grand Hotel (10 000r nejste-li hosti).
Doprava: Ahvaz je centrum Chúzestánu a rozjíždějí se z něj autobusy do všech větších měst země a čtyřikrát denně odjíždí i noční vlak do Teheránu přes Qom (31 000r lehátko 1. třída, 12 200r 2. třída, 15 h).
Autobusové nádraží je na konci chejábún–e Engheláb (asi 3 km na severozápad od vlakového nádraží) s frekventovanou dopravou do centra (mejdún–e Šoháda) pomocí autobusů nebo sběrných taxi.
Teherán 15 000r (14 h), Bushehr 11 000r (7 h), Shiraz 14 000r (10 h), Esfahan 18 000r (14 h), Hamadan 14 000r (8 h), Shush 2 500r (1,5 h, jezdí z minibusového terminálu naproti autobusovému nádraží.
Ubytování: Levné mosáferchúné jsou podél ulice Emám Chomejní, málokteré jsou však označeny v angličtině.
ALAMUT
V Alborzu, nedaleko Qazvinu se nacházejí hrady středověké sekty asasínů. Tato sekta vznikla jako odnož šíitského hnutí isma'ílíja na konci 11. století, tedy v době, kdy šíité v Íránu zažívali díky příchodu sunnitských Seldžuků opět těžké časy spojené s pronásledováním. A právě nespokojenost se ztracenými pozicemi dala vzklíčit tomuto hnutí. Jeho ústřední postavou byl Hassan ibn as–Sabbáh, původně hodnostář na dvoře seldžuckého sultána Malikšáha (1072–1092). Podle pověsti, která jej předcházela, byl tento muž spolužákem významného vezíra na sultánově dvoře – Nizámo–l–molka – a významného perského učence a básníka Omara Chajjáma. Již v mládí si všichni tři smluvili, že pokud se jeden z nich dostane do významné funkce, pomůže i ostatním. Podařilo se to Nizámo–l–molkovi a ten nabídl oběma přátelům výhodné pozice: Omar Chajjám dostal bohaté výnosy z daní v Chorásánu, které mohly pokrýt jeho vědecké ambice, a Hassan ibn as–Sabbáh měl dostat významné místo u dvora. Tu se v něm ale projevila lakota a začal požadovat místo vezíra, které mu samozřejmě Nizámo–l–molk nemohl poskytnout. A tak se Hassan prohlásil za nepřítele Seldžuků obecně a Nizámo–l–molka zvlášť. Vezír doopravdy zemřel rukou jednoho z jeho fanatických stoupenců v roce 1092, stejně jako o měsíc později sám sultán Malikšáh.
Ve skutečnosti je doloženo, že za dvorské intriky proti vezírovi byl Hassan vyhnán do Egypta, kde se spojil s některými vůdci tehdejší isma'ílitské sekty. Později se však do Íránu vrátil a svůj hlavní stan rozbil na dobyté pevnosti Alamut, v srdci Álborzských hor. Pro své sídlo hluboko v horách se Hassanu ibn as–Sabbáhovi dostalo přezdívky šajch al–džabal, tedy Šejch nebo Stařec z hory. Na svém panství vytvořil dokonalou iluzi ráje, jak jej slibuje Korán. Na nádvoří jeho hradu údajně zurčela rajská fontána, ze které tekla chladná voda, víno, med a mléko, v zahradách se procházely krásné dívky, hurisky, oblékané do nejlepších látek, které uměly nádherně tančit, zpívat a obveselovat. Do této rajské iluze údajně Hassan ibn as–Sabbáh nechal přenést některého ze svých přívrženců, který se potom doslova těšil na smrt, protože již spatřil ráj. Proto mu bylo zcela jedno, zda při vraždě zemře nebo ne. Hassan ibn as–Sabbáh pro dopravu svých lidí do těchto rajských zahrad údajně hojně používal hašiš, a tak se příslušníkům sekty začalo říkat háššášún, tedy požívači hašiše.
Jeho činnost nebyla nepodobná dnešním radikálním teroristickým organizacím. Jeho stoupenci (fedá'íjové, doslova „obětující se“), většinou lidé tvrdým výcvikem a představou ráje fanaticky oddaní svému vůdci, se zaměřovali na vraždy významných lidí okolo sultánova dvora. Vliv sekty sahal až do Egypta, Sýrie. Díky vraždám několika křižáckých vůdců se dostali i do evropských jazyků. Slovo haššášún se stalo pro evropské křižáky dalším z důkazů "barbarské civilizace" muslimů a synonymem pro vraždu. Proto se dnes objevuje slovo asasín v různých podobách i v západoevropských jazycích.
Hassana as–Sabbáha přežilo hnutí o 150 let, během kterých jeho následovníci rozšiřovali hrůzu v kvetoucích kulturních a obchodních centrech Blízkého východu. Definitivně tuto sektu zlikvidoval až mamlúcký sultán Bajbars, kterému padl roku 1273 do rukou Alamut i s posledním panovníkem asasínů Kuršáhem, ale již předtím jej dobyli Mongolové na svém blízkovýchodním tažení.
Doprava: Hrad Alamut se dnes nachází nad vesnicí Gazor chán (název hradu je dnes oficiálně Qalá–je Gazor chán). Nejjednodušší je jet z Teheránu do Qazvínu (autobus každých cca 30 minut ze Západního nádraží. Pokud nepojedete přímo do Qazvínu vystupte na kruhovém objezdu s odbočkou na Alamut. Přímo do vesnice Gazor chán odjíždí minibus v okolo 14:00. Qazvínu a zpět odjíždí asi v 6.00 ráno (cca 3 h, 7000r). Pokud jej nestihnete, minibus do vesnice Mo'allem–e Kaláje (Alamut) odjíždí ze stejného místa asi 4x denně (5000r). Zde je možné pronajmout si vůz na Gazor chán (21 km, 40–50 000r za cestu tam a zpět a čekání).
Ubytování: Ve vesnici je velmi jednoduchý hotýlek za 10000r (značeno anglicky), v létě je možné rozložit v okolních horách stan.
ARDABIL
Ardabil je příjemné město obklopené horami, většinou s moderními ulicemi a náměstími. Přestože nemá příliš mnoho turistických atraktivit, kvůli té jediné se sem určitě vyplatí přijet. V centru města na mejdún–e Alí Qapu se tyčí restaurovaná hrobka šejcha Safí od–Dína, zakladatele Safíjovského rodu, spojeného s významnou kapitolou perských dějin (1502 – 1722). Hrobka je obklopena klasickou perskou zahradou. Stěny mauzolea i nádvoří jsou zdobeny dlaždicemi, které jsou považovány za jedny z nejbohatších a nejkrásnějších v celém Íránu. Samotná hrobka šejcha je dřevěný sarkofág s bohatou řezbou. V areálu stojí dále za shlédnutí chán–e činí – kdysi zvláštní budova pro šáhovu sbírku porcelánu, dnes je zde muzeum keramiky. Kromě hrobky stojí za návštěvu i bazar s prodejem známých ardabílských koberců s typickými ázerbajdžánskými vzory.
Ubytování
Několik mosáferchúne je okolo hrobky, ty však, podobně jako třeba v Mašhadu nepřijímají cizince. Několik dalších levných hotýlků je na mejdún–e Emám Chomejní. Celkově lze říci, že výběr hotelů pro cizince je poměrně omezený a většinou jsou zahraniční turisté posíláni do dalších dvou drahých hotelů. Alternativou je celodenní výlet do Ardabilu z Tabrizu.
Doprava
První autobus odjíždí okolo 7 hodiny z autobusového nádraží z Tabrizu, což bohatě stačí na celodenní výlet (10 000r, 4 h). Tato cesta je také velmi atraktivní z hlediska scenérie. Jinou alternativou je výlet z Rastu (11 000r, 5 h).
Autobusové nádraží je poměrně daleko od centra, z každého ze tří hlavních náměstí v centru města však jezdí sběrná taxi za cca 1000r
JOLFA
Pokud jedete do/z Íránu z/do kavkazských zemí – Arménie nebo Ázerbajdžánu, Jolfa (Džolfa) bude prvním nebo posledním větším městem na cestě. Je zde několik mosáferchúne (20–30 000r za 1 osobu) a může to být pro Vás výchozí místo pro návštěvu pozoruhodného arménského kostela sv. Štěpána. (kelísá–je dar–e šám). Tento kostel je asi 10 km od Jolfy. Podle pověsti byl kostel založen v polovině 1. století sv. Bartolomějem. Nejstarší část současné stavby však pochází ze 14. století. Pozoruhodné jsou jeho reliéfy na stěnách kostela a především okolní divoká krajina.
Doprava: Do Jolfy jezdí několikrát denně autobus (3 h, 3400r), denně vlak (3 h, 4500r). Ke kostelu sv. Štěpána je nutné pronajmout si taxi nebo ještě lépe pick–up (cca 40 000r za exkurzi i s čekáním). Pokud nejedete přímým autobusem z Teheránu do Jerevanu, dostanete se na hranice (Núrdúz) – taxi 30 000r.
Bam
Až do 27.12. 2003 byl Bam jedním z nejhezčích a nejnavštěvovanějších míst v Íránu. Zemětřesení o síle 6.8 Richterovy stupnice srovnalo se zemí celé město a 80% citadely, která lákala turisty z celého světa. V troskách zahynulo 26 000 lidí.
Obnova Bamu se vleče dodnes. Skutečná zahraniční pomoc dosáhla jen několik milionů dolarů, směšná částka oproti miliardám, které přesně o rok a den později svět věnoval (nebo spíše slíbil věnovat) obětem tsunami. Mnoho z těch, kteří přežili, utopilo svůj zármutek v závislosti na opiu, což situaci jen zhoršuje. 2500 dětí bez rodičů se bude těžko probíjet životem.
I poškozená citadela je zajímavá. Cestovatelé stále do svého itineráře zařazují krátkou zastávku v Bamu, kterým beztak musíte projet na cestě mezi Kermanem či Yazdem a Zahedanem. Situace po zemětřesní se průběžně mění, ale jeden nebo dva hotely a pár restaurací by mělo být v provozu.
Arg-e Bam (pevnost Bam, 2km SV od centra) byl zastávkou na obchodních cestách spojujících východ se západem již od prvních století našeho letopočtu. Na malém kopečku stojí citadela, pod kterou se rozkládalo velké město obehnané dvoukilometrovými hradbami s 38 věžemi. To vše vystavěno z hlíny! Bam leží uprostřed pouště a téměř nikdy zde neprší. Dnešní hradby, které z velké části přečkaly i poslední zemětřesení, jsou z 9. století. Před 27.12. 2003 na hradbách, citadele i ve vnitřním městě probíhaly vkusné rekonstrukční práce. Teď budou muset začít úplně znovu.
Autobusové nádraží je pár kilometrů jižně od města u náměstí Arg. Spoje do Kermanu (3-4h, 8 000r) jezdí každou hodinu, do Zahedanu (4-5h, 16 000r) minimálně jeden ráno a jeden večer, 1x denně i do Teheránu (21h, 75 000r) a Esfahanu (11h, 45 000r). Častější dopravu najdete v Kermanu.
4 až 5 hodin pouští z Bamu do Zahedanu patří mezi zajímavější pouštní úseky v Íránu díky zvláštním skalním útvarům a palmovým oázám.
Bandar-e Abbas
Přestože Bandar–e Abbas je pro někoho pouze největší přístav v Íránu a není v něm údajně nic k vidění, zcela jistě stojí za návštěvu. Místo bylo malou vesnicí až do roku 1622, kdy se šáh Abbás I. rozhodl vybudovat nový přístav, který nazval po sobě (bandar = přístav). Po skončení vlády Safíjovců nad Persií prožil Bandar–e Abbas úpadek – většina obchodníků se přestěhovala do nově zřízeného přístavu v Bushehru. Jednu dobu byl přístav pod kontrolou Ománského sultána, ale v roce 1868 se vrátil do rukou Persie. Význam přístavu však začal stoupat po objevení a využívání ropy. Přesto byl Bandar–e Abbas ve stínu nových ropných terminálů Bandar–e Shahpur (dnes Bandar–e Emam Chomejni) a Chorramchahr. Velký rozvoj nastal až v průběhu iránsko–irácké války, kdy tyto terminály byly frontovou linií a prakticky jediným velkým přístavem zůstal pro Írán Bandar–e Abbas.
V centru města kromě bazarů zaujme hinduistický chrám s typickou kuželovitou střechou, který je na muslimských ulicích jako pěst na oko (na rohu hlavní ulice chejábún–e Emám Chomejní a chejábún–e Beheští) Postavili jej přistěhovalci z Indie, kteří sem byli pozváni šáhem Abbásem a udrželi se zde po dlouhá staletí. Zvláštní atmosféru města doplňují ženy, které si zde často nadále zakrývají obličej maskou – raději je nefoťte bez dovolení.
Doprava
Autobus: Bandar–e Abbas má dobré spojení s většinou měst v Íránu. Autobusové nádraží je asi 3 km na východ od centra (sběrné taxi podél chejábún–e Emám Chomejní, většinou je nutno přestupovat). Shiraz 10 h, Esfahan 18 h, Kerman 8 h, Bushehr 16 h.
Vlak: Od roku 1993 je důležitý přístav spojen se světem i po stříbrných nitkách. Vlak Bandar–e Abbas – Sirjan – Kerman – Jazd – Qom – Teheran odjíždí denně ve 15.10 (do Teheranu cca 19,5 h, 80 000r, lehátko 1. třída). Jízdenky lze koupit v kanceláři íránských železnic na chejábún–e Emám Chomejní (daftar–e ráh ahán, nalevo od cestovní kanceláře Bala Parvaz, vystoupíte do patra). Nádraží samotné se nachází daleko na sever od města v „centru ničeho“. Od vlaku odjíždějí autobusy k eskelé a bazaru, ze stejného místa potom odjíždějí asi hodinu před odjezdem vlaku.
Loď: Od dlouhého mola (eskelé) na pláži odjíždějí „trajekty“ a motorové čluny na ostrovy. Několikrát denně se odjíždí na nejbližší Hormoz (8 000r, několikrát denně), Qeshm (10 000r, podobná frekvence).
Ubytování
Několik málo levných hotýlků je v okolí bazaru (okolo chejábún–e Táleghání) nebo na sever od bazaru na chejábún–e Asad Abádí.
Bushehr
Jedno z nejzajímavějších měst na pobřeží Perského zálivu. Nevýhodou je horké a vlhké podnebí po celý rok. Díky menšímu turistickému ruchu jsou zde velmi přátelští lidé a levnější ceny.
Historie
Poloostrov, na kterém je dnešní staré město rozloženo, je jedním z nejstarších přístavů na pobřeží Perského zálivu. Původní osada Rishahr, asi 12 km od města byla založena ve 3. století n. l. za prvního krále Sásánovské dynastie – Ardašíra I. Do 16. století to byl kvetoucí přístav a důležité obchodní středisko v Perském zálivu. První úpadek nastal po založení Bandar–e Abbasu v 17. století. Ještě jednou se však ocitlo v centru iránských dějin, když si Nadir Šáh vybral roku 1746 Bushehr za hlavní námořní bod své říše. Později se stal základnou Britské Východoindické společnosti, která záhy získala rozhodující moc v této oblasti. O moc ve městě se v této době dělili se Zandovci, kteří si za své sídlo zvolili nedaleký Shiraz a Bushehr se stal jejich nejdůležitějším přístavem.
V 1. polovině 19. století byl na čas pod kontrolou arabských šejků ze druhé strany Perského zálivu, kteří obchodovali s Maskatem (dnešní Omán) a dokonce s Indií. Od poloviny 19. století přechází do rukou Persie a zároveň se stává hlavním sídlem Britů, kteří jej okupovali letech 1856–57 během povstání sipáhijů v Indii a za 1. světové války. Po dostavbě Transíránské dráhy ve 30. letech 20. století, která zviditelnila přístavy na severu Perského zálivu v blízkosti hranic s Irákem, upadl Bushehr opět do zapomnění. Symbolickou tečku za obdobím prosperity udělalo zrušení britského konzulátu po znárodnění Anglo–Íránské naftové společnosti v roce 1951.
Památky
Staré město je jedinečným příkladem tradiční architektury bandarí – tj. přístavní. Bylo ušetřeno destrukční činnosti, která probíhala v jiných přístavech. Přestože je vidět všude zchátralost, dodnes je možné obdivovat vysoké fasády a arkády na průčelích domů.
Domy jsou postaveny většinou z cihel z nepálené hlíny s tenkou vrstvou pískové omítky, často silně otlučenou. Fasády jsou vysoké, zamřížovaná okna bez skel, obloukovité balkony, silné dřevěné dveře vyřezávanými rámy, vyčnívající stropní trámy, ploché střechy, kde rodina v létě, kdy je horko největší, spí.
Kelísá–je Aramané: bývalý anglikánský kostel téměř na konci hlavní ulice starého města chejábún–e Engheláb. Malá typicky anglická budova ukrytá před zraky z ulice vysokou zdí, byla postavena roku 1819. V současné době je v držení arménské církve s několika stoupenci. Dnes je velmi těžko k nalezení.
Povolení k pobytu
Aby vás ubytovali v levných hotelích a mohli jste se pohybovat po celé provincii, musíte mít většinou povolení k pobytu od policie. Policejní okrsek je na Jeruzalémském náměstí (mejdún–e Qods), asi 1,5 km na jih po chejábún–e Mo’allem.
Ubytování
Většina mosáferchúne je v okolí bazaru a autobusového nádraží (mejdún–e Engheláb). Většina turistů se shoduje na mosáferchúne Hafez na jižní straně mejdún–e Engheláb.
Doprava
Do Bushehru dostanete autobusem, který jezdí do většiny velkých měst v „okolí“. Ahvaz 14 000r (7 h), Bandar–e Abbas 22 000r (16 h), Shiraz 7 500r (5 h)
DAMAVAND
Nejvyšší hora Íránu (5671m) a nejvyšší asijská sopka je docela oblíbeným cílem českých horolezců a horalů. Damavand je součástí pohoří Elborz, ale výrazně přečnívá nad všechny okolní vrcholy. K výstupu v létě není potřeba žádných zvláštních horolezeckých dovedností. Je to jako na většině jiných sopek – prostě jdete dlouho do kopce. Přesto zde každý rok zahyne několik lidí! Nesmíte podcenit výšku způsobující životu nebezpečnou vysokohorskou nemoc a počasí, neboť i v létě zde může sněžit a teplota klesnout hluboko pod nulu. Bez dobrého oblečení a trekařských zkušeností (nebo místního průvodce) nahoru nechoďte. Pozor, vesnice Damavand není pod horou Damavand, ale asi 50km více na jih!
Jižní cesta. Výchozím bodem pro výstup na sopku z jihu je obec Reyneh (70km od Teheránu), kam dojedete z teheránského východního nádraží. Nasedněte do čehokoliv směrem do města Amol a nechte se vysadit na křižovatce, odkud budete pokračovat sdíleným taxi do Reyneh (2200m). Můžete tu přespat v „horolezeckém klubu“ (40 000r), kde jsou mapy, poradí vám a najdou horského vůdce, chcete-li ho. Autem se dá dojet ještě výše do Gusfand Sara (3100m, jeep z Reyneh 100 000r). Pěšky se půjdete celý den. Odtud do základního tábora Barghah-e Sevvom (4200m) je to ještě 4-5h. Vyjděte ráno, abyste se vyhnuli vedru. Je tu malá chajda pro horolezce a místa pro stany. Pitnou vodu naberte večer, ráno bude zmrzlá. Ve zbývající části výstupu už na další nenarazíte. Za vstup do Národního parku Damavand tady budete muset nejspíš zaplatit 20 USD.
Na vrchol (5-8h nahoru podle aklimatizace + 3-4h dolů) se vyráží obvykle mezi 3 a 4 ráno, protože kolem poledne se již stahují mraky a padá mlha. Z Damavandu neustále unikají sirné výpary, vemte si sebou šátek přes pusu.
Severovýchodní cesta je prý hezčí a místní ji používají více. Zelené louky jsou až do výšky 3800m a sypkého prachu a písku ze zvětralého sopečného tufu je méně. Výchozí bod je ale už v 1500m, za vesnicí Ghazenek (na silnici Teherán – Amol), kousek za odbočkou na Reyneh, je další rozcestí. Tady odbočíte do vesnice Gzna, vzdálené 2 km od hlavní silnice. Na další cestu se vyptejte místních pastevců nebo někoho u namála Íránců, kteří tudy také směřují k vrcholu. První bivak je v 2780m, cca 4h od vsi Gzna. Další noc strávíte ve 4400m buď ve zděné boudě pro 20 lidí nebo ve stanu. Od prvního bivaku sem je to 7-9h. Voda se bere z tajícího sněhu, který tam ale každý rok nemusí být. Na vrchol je to ještě 6h, cesta vede i po lehkých skalnatých hřebíncích a sněhovými poli, ale mačky nebývají potřeba.
ESFAHAN (ISFAHÁN)
Nejkrásnější město v Íránu, které byste určitě neměli minout. Jak říkají místní „Esfahan nesf-e Jahan“ nebo-li „Esfahan je půl světa“. Naplánujte si tu zůstat aspoň dva dny.
Vzestup města začal v 16. století za vlády Šáha Abbase I., který z něj udělal hlavní město. Během jeho vlády, která trvala až do roku 1629, vznikla v Esfahanu taková architektonická a umělecká díla, jimž rovna nenajdete jinde v Íránu (a možná ani nikde jinde v islámském světě). V roce 1722 město oblehla a dobyla afghánská armáda a přestože povraždila mnoho obyvatel, stavby zachovala. Zlatý věk města byl ale u konce a o několik let později bylo hlavní město Persie přesunuto do Shirazu.
Esfahan (Isfahán, Esfahán) má 1,6 mil. obyvatel. Doprava v ulicích je někdy tak velká, že je problém přejít. Auta mají přednost a nezpomalí, musíte sprintovat. Je to také dost velké město na to, abyste využili jeho mapu (v knihkupectvích v centru za 7 000r nebo jednoduchý plánek v Turistickém informačním středisku na Imámově náměstí). Hlavní třídou, už od konce 16. století, je Chahar Bagh, která na jižním konci překračuje v létě téměř vyschlou řeku Zayandeh.
Zajímavosti
Imámovo náměstí (Meydan-e Imam, Imam Square) s přilehlými stavbami a Velkým bazaarem patří bez přehánění mezi pár nejkrásnějších míst na světě. Nechal ho postavit Shah Abbas I. v době, kdy z Esfahanu učinil hlavní město Persie, tj. začal v roce 1602. S rozměry 512x163m patří mezi největší na světě (pro srovnání Václavské náměstí má přibližně 680x40m, tedy je skoro 4x menší). Kdysi se na něm hrálo pólo, které šáh se svými dvořany sledoval z verandy paláce Ali Qapu. Dnes je na náměstí trávník, na kterém večer piknikují íránské rodiny, květinové záhony a fontány. Jižní stranu téměř celou zabírá fantastická mešita Imam, na severní je vchod do Velkého bazaaru. Na západní straně je palác Ali Qapu a naproti němu mešita Sheikh Lotfollah. Kolem dokola jsou destíky obchodů v arkádách. Barvy staveb i celková atmosféra náměstí se v každou denní dobu liší. Přijďte nejen ve dne, ale také večer a v noci, kdy je vše krásně osvětleno.
Imámova mešita (Masjid-e Imam, 5 000r, 8-17, v létě do 19, v pátek dopoledne zavřeno) je nejkrásnější mešita v Íránu a možná i na světě. Shah Abbas I., který chtěl touto stavbou ukázat své bohatství a talent svých umělců, může být zcela spokojený. Mešita vyrostla v letech 1611-1629 a od té doby byla jen minimálně opravována a doplňována. Už vstupní portál vás ohromí svou výškou (30m), ladností a fantastickou výzdobou z modrých kachliček pokrytých ornamenty a kaligrafiemi. Spolu se stejně skvostnými minarety je to nádherný pohled. Hlavní nádvoří obklopují čtyři iwany, z nichž každý vede do vysokého dómu, opět nádherně zdobeného. Jižní iwan vás dovede do hlavní svatyně. Její strop je 36m vysoko, ale vnější stěny dosahují 51m. Prostor mezi stropem a střechou způsobuje opakovanou ozvěnu – najděte si sami to správné místo, odkud je nejlepší. Vědci naměřili 49 opakování ozvěny, ale jen 12 je prý slyšitelných lidským uchem. Místo s nejlepší akustikou označuje černý čtverec dlaždic uprostřed. Odtud také promlouval šáh. Po obou stranách hlavní svatyně jsou madrasy a menší nádvoří.
Mešita Sheikh Lotfollah (Masjid-e Sheikh Lotfollah, 5 000r, 8:30-16:30, v zimě do 19) je pojmenována po tchánovi Shaha Abbase I, libanonském učenci. Původně byla určena pro ženy šáhova harému a tak zcela neobvykle nemá ani minaret ani nádvoří. Také její barvy nejsou pro Esfahan typicky modré, ale spíše krémové. Přesto bohatě zdobený mihrab, úžasné mozaiky a arabesky řadí tuto stavbu mezi nejkrásnější v zemi.
Palác Ali Qapu (Ali Qapu, 5 000r, otevřeno od 8 do západu slunce) sloužil od konce 16. století jako rezidence šáhů. Má šest pater a krásnou terasu, ze které je vynikající výhled na náměstí. Na ni navazuje Trůnní sál s mosaikami a freskami. V horním patře navštivte určitě Hudební salónek se zcela neobvykle tvarovaným stropem, jenž měl zlepšit akustiku.
Velký bazaar (Bazaar-e Bozorg, v pá zavřeno) je rozlehlý labyrint vyplňující prostor mezi Imámovým náměstím a Páteční mešitou. Krytý bazaar vynalezli peršané před několika tisíci lety a tento v Esfahanu má části postavené v 8. století, i když většina je „až“ z 16.stol. Hlavní vchod do něj vede ze severní strany náměstí, portálem Qeysarieh. Procházka zde je „povinná“ a obvykle končí – ať už jste chtěli nebo ne – v některém z obchodů s koberci a suvenýry, do kterého vás zatáhnou. Čím dále od náměstí, tím méně suvenýrů a naopak přibývá zboží určeného Íráncům. Ráno a večer je zde největší ruch.
Páteční mešita (Masjid-e Jameh, 5 000r, 8-12 a 14-18 v létě, 8-11 a 13-16:30 v zimě) je největší v Íránu a k tomu je ukázkou všech hlavních perských architektonických slohů. Jako první zde mešitu postavili Seldžukové v 11. století na místě zoroastriánského chrámu. Z této původní stavby se zachovaly dvě velké kopule nad jižním a severním iwanem. Hlavní nádvoří je obklopeno čtyřmi různými iwany a v jeho středu je fontána napodobující Kaabu v Mecce, aby si poutníci mohli dopředu procvičit rituály. Jižní iwan byl dokončen v době vlády Mongolů v Íránu, západní iwan je zdobený během mnohem pozdější Safávidské dynastie a severní je seldžucký.
? Vnitřní prostory nesmíte vynechat. V Pokoji sultána Uljaitu z 14. století je nádherný mihrab a ve vedlejší Zimní síni (1448) zase alabastrový strop. Dóm Taj al-Molk na úplném severním konci je považován za nejdokonalejší (architektonicky i matematicky) cihlový dóm, který byl kdy postaven. V ceně vstupného je obvykle průvodce v angličtině, ale platbě se můžete vyhnout, když přijdete mimo oficiální otevírací doby, kdy bývá často otevřeno (s výjimkou vnitřních prostor).
? Palác Chehel Sotun (ul. Ostandari, 5 000r, 8-16 v zimě, 8-12 a 14-20 v létě) je obklopen velkou zahradou a díky miniaturám a freskám patří mezi nejzajímavější místa v Esfahanu. Fresky zdobí zejména Velkou síň, kde znázorňují výjevy s šáhova dvora a velké bitvy, které safávidští panovníci podstoupili – s Osmanskými Turky, Uzbeky a Indy. Palác v dnešní podobě je ze začátku 18. století.
? Muzeum dekorativního umění (ul. Ostandari, 5 000r, 7-14 kromě út) má výbornou sbírku miniatur, kaligrafií, keramiky, Koránů, dřevořezeb apod..
? Palác Sedm rájů (Hasht Behesht Palace, 5 000r, 8-17, v létě do 19) leží v parku mezi Imámovým náměstím a hlavní třídou Chahar Bagh. Z výzdoby se vevnitř moc nezachovalo, je to spíše příjemné a stinné místo. Postaven byl v druhé polovině 17. století.
Madrasa šáhovy matky (Madrase-ye Mazadar-e Shah, ul. Chahar Bagh, 5 000r, 8-21 jen ve čt) je otevřena jen jeden den v týdnu. Pokud jste tu ve čtvrtek, stojí za to nahlédnout dovnitř na nádvoří obklopené kolonádou a prohlédnout si z větší blízkosti dva nádherné minarety. Postaveno 1704-1714.
? Mosty přes řeku Zayandeh. Z 11 mostů v Esfahanu je 5 historických. Kromě mostu Marnan (Pol-e Marnan) jsou všechny východně od ul. Chahar Bagh, která sama je zakončena téměř 300m dlouhým mostem Si-o-Seh (Pol-e Si-o-Seh, most 33 oblouků), který sloužil zároveň jako přehrada. Je z prvních let 17. století. Na obou stranách pod jeho oblouky jsou čajovny. Most Chubi (Pol-e Chubi, 1665) je poloviční délky i počtu oblouků. Prostory dříve vyhrazeny jen šáhům může dnes navštívit každý (je zde čajovna). Most Khaju (Pol-e Khaju, 1650) je nejhezčí, s dvěma arkádami nad sebou a 132m délky. Čajovna pod mostem je zavřená. Nejstarší je most Shahrestan (Pol-e Shahrestan, 12. století), 3km východně od Khaju.
? Houpající se minaret (Manar Jomban, 5 000r, 8:30-20) je 6km Z od centra. U hrobky derviše ze 14. století Abu Abdollaha jsou dva malé minarety. Když do jednoho pořádně zatlačíte, začne se malinko hýbat tam a zpět a za chvíli totéž zpozorujete u druhého minaretu. Chvění je tak malé, že já osobně jsem si nebyl jistý, jestli se nejedná jen o autosugesci. Podle jiných cestovatelů se ale minaret rozhoupá natolik, až se leknete jeho zřícení. Záleží asi na tom, jak moc se do něj opřete. 2km Z od Manare Jomban je zoroastriánský chrám Ateshkade-ye Esfahan (20 000r, 8:30-19) na kopci nad s vyhlídkou na řeku a město.
?Arménská čtvrť je na druhé (jižní) straně řeky než většina památek. Má vesnickou atmosféru a název – Jolfa – nese podle města Jolfa v dnešní Arménii, odkud si v 17. století Shah Abbas I. násilně přivedl křesťanské Armény, aby mohl využívat jejich uměleckých a řemeslných schopností. Dodnes je zde 13 kostelů. Katedrála Vank (Kelisa-ye Vank, ul. Kelisa, 30 000r, 8-18:30 s polední pauzou) je největší s krásnou vnitřní výzdobou kombinující křesťanskou ikonografii s typickými perskými ornamentálními kachličkami. Betlémský kostel (Kelisa-ye Bethlehem, ul. Nazar, 1628) je vevnitř ještě zdobenější.
Jídlo a spaní
Internet: např. Rose Internet na náměstí Imam Hossein nebo v Esfahanské knihovně (Goldasteh Avenue, 8-20 kromě pá). V obchodech s koberci kolem Imámova náměstí vás nechají zdarma surfovat v naději, že vás přitom přesvědčí něco si u nich koupit.
Turistické informace. Oficiální infocentrum je na Imámově nám. u paláce Ali Qapu (8-12, 17-19) a poskytuje mapky zdarma a průvodce za 120 000r na den. Iran Travel and Tourism Tour je soukromá cestovka u hotelu Abbasi (ul. Shahid Medani, tel. 222 3010), která vám zajistí domácí i mezinárodní letenky, lístky na vlak a trajekty v Perském zálivu.
Víza. Odbor ministerstva zahraničí (Department of Foreign Affairs, ul. Chahar Bagh-e Baia, druhá ulička) byl dlouho dobrým místem v Íránu k prodloužení transitních víz. Avšak v době vydání této knihy bylo možné prodloužit jen turistická víza, což však potřebuje jen málokdo. Aktuální vizovou situaci si ověřte – mění se každý rok.
Směnárny. Příhodnější než banky jsou hotely a obchody kolem Imámova nám. Směnárníci postávají například před bankou poblíž Amir Kabir Hostelu.
Nemocnice. Al-Zahra (ul. Soffeh) je nejlepší ve městě a někteří doktoři mluví anglicky.
Pošta. Jedna pobočka je přímo na Imámova nám., Hlavní pošta (např. pro velké balíky) je na ul. Neshat.
Finty a podvody. Esfahan je plný asertivních a vynalézavých obchodníků již 400 let. Někteří se uchylují k nečestným fintám a podvůdkům (viz kapitola Finty na začátku knihy). Časté byly také případy falešných policistů. Na třídě Chahar Bagh jsou dvě stanice pravé turistické policie.
Nákupy. Esfahan je ve výběru a kvalitě nejlepší místo k nakoupení suvenýrů. Cena záleží na vašich schopnostech smlouvat. Místní obchodníci mají oproti vám několik set let praxe náskok. Mezi nejzajímavějšími možnými nákupy jsou koberce, dřevěnými štůčky ručně tištěné ubrusy, miniatury a fantastická keramika. Jakkoliv je smlouvání tvrdé, prodejci jsou přátelští. Sám jsem zažil - poté, co jsem koupil ubrus za celých 9 USD - pozvání na oběd domů s následným odvozem na vzdálenější zajímavá místa ve městě. Na severním konci Imámova nám. je Iran Handicrafts Organisation, státní obchod s pevnými cenami. Dobrá rada: jakmile už jednou něco koupíte, nevyptávejte se už jinde, kolik by to tam stálo, pokud se nechcete dozvědět, jak jste prohloupili J
? Většina backpackerů skončí v dobrém Amir Kabir Hostelu (Chahar Bagh Abbasi, 100 000r, dormitory 25 000r, tel. 222 7273), kde dostanete všechny cestovatelům potřebné služby jako prádelna (laundry), internet, rezervace autobusových lístků apod.. Naproti je dražší hotel Persia. Další levné hotely na Chahar Bagh Abbasi jsou Shad (70 000r, AC, tel. 221 8621), Tous (160 000r, AC, internet, tel. 222 1599), Pars (20USD, AC, tel. 221 9072). Taky Shahrzad (Masjid-e Sayyed, 70 000r, AC, tel. 336 3610). Střední třídu reprezentují Sadaf (ul. Hafez, www.sadafhotel.com, 65USD, AC, internet) a Safir (ul. Shahid Medani, www.safirhotel.com, 60USD, internet, AC). Nejdražším hotelem postaveným z historického karavanseraje, kam stojí za to zajít si aspoň na čaj, je Abbasi Hotel (ul. Shahid Medani, www.abbasihotel.com, 140 USD, P, AC, internet, bazén, tel. 222 6010).
? Na Imámově nám. je pár dobrých míst jako Traditional Sofraneh Restaurant nebo levnější Bastani Restaurant. Kousek za rohem od Chahar Bagh Abbasi na ul. Abbas Abad je hezký Restaurant Shahrzad, kde se budete cítit jako v pohádkách 1 000 a jedné noci.
? Neměli byste vynechat některou z čajoven pod Esfahanskými mosty Si-o-Seh (8-23h) a Chubi (8-20h). V létě jsou tak oblíbené, že mívají limity, jak dlouho v nich můžete posedět (někdy i méně než půl hodiny!). Qeysarieh Tea Shop je čajovna s jedinečnou vyhlídkou na Imámovo náměstí, vstup po schodech u brány Qeysarieh.
Na Chahar Bagh Abbasi jsou stánky s vynikajícími ovocnými koktejly.
Do/z Esfahanu
Letecky. Iran Air má kancelář na ul. Shahid Medani (so-čt, 7-19h) a spoje také do Teheránu, Kermanu, Mashhadu, Zahedanu. Mezinárodní lety, aktuálně Dubaj a Kuvajt, budou nepochybně přibývat.
Autobus. Spoje z nádraží Kaveh jsou časté mimo jiné do Kashanu (4-5h, 8 000r), Teheránu (7-8h, 18 000r), Tabrizu (16h, 38 000r), Mashhadu (22h, 75 000r), Yazdu (5-6h, 12 000r), Kermanu (12h, 24 000r) a Zahedanu (20-22h, 43 000r). Uvedené ceny jsou za jízdu ve starších Mercedesech, ale všechny trasy jsou pokrývány také novějšími vozy Volvo, o cca 30-40% dražších. Obden vyjíždí také přímé autobusy do Istanbulu a Ankary (cca 3 dny). Z nádraží Jey odjíždí minibusy do bližších míst, mimo jiné také do Yazdu. Taxi z nádraží Kaveh na třídu Chahar Bagh by mělo stát 10 000r, ale řidiči budou chtít 30 000r.
? Vlak. Lístky si můžete koupit přes cestovní kancelář nebo Raja Trains spadající pod íránské dráhy (kancelář na nám. Enqelab-e Eslami, 8-16 so-čt). Vlak do Teheránu (7h, 30 000r) vyjíždí ve 21:50 a zastavuje mimo jiné v Kashanu.
GONBAD-E SOLTANIYEH
Po necelé hodince jízdy ze Zanjanu směr Teherán se po pravé ruce objeví osamocená obrovitá kopule, obklopená nízkými domky malé vesničky Soltaniyeh, což v překladu paradoxně znamená „Město sultánů“. Ve 14. století zde na zelené louce tehdejší mongolští vládci Persie vystavěli své sídelní město. Ale už v roce 1384 bylo zničeno Tamerlánem a z této rány se nikdy nevzpamatovalo. ?Naštěstí dodnes přežilo mauzoleum sultána Oljeitu (Gonbad-e Soltaniyeh, 5 000r, 8-20, v zimě do 16, WC), které bylo v roce 2005 zapsáno na seznam Světového dědictví UNESCO. Na výšku má 48m a v průměru 25m. Původně sem měly být z iráckého Najafu přeneseny ostatky imáma Aliho, hlavní postavy šíitského islámu po Proroku Muhammadovi! Ovšem sultán Oljeitu nakonec přestoupil na sunnitský islám a protože mu bylo líto stavbu nechat prázdnou, se vší skromností ji použil jako svou hrobku. Pohřben zde byl v roce 1317. Moc detailů není vidět, protože jsou věkem omšelé, ale přinejmenším zevnitř stavba působí monumentálně. Po točitých schodech je možné vyjít na vnitřní i vnější ochoz, odkud je dobře vidět okolní napůl hlíněnou napůl cihlovou vesnici.?Důkladná rekonstrukce má skončit v roce 2007, do té doby můžete venku i vevnitř obdivovat lešení, které je skoro stejně úžasné jako stavba sama. Kolem mauzolea je růžová zahrada, probíhající vykopávky a hezká čajovna. Anglicko-perská brožurka, kterou dostanete se vstupenkou by určitě vyhrála v soutěži „Nejhezčí turistický prospekt Íránu“.?V Soltaniyeh jsou ještě další dvě zajímavější stavby. Hrobka mullaha Hassana Kashiho, 1.5km J od mauzolea, z jehož terasy ji v dálce uvidíte. Kilometr na Z je dervišský klášter Khanegah, předělávaný na muzeum.?Soltaniyeh je 4km bokem od nové i staré cesty ze Zanjanu (1h) do Qazvinu (2h). Jen pokud váš autobus jede starou cestou, může vás vysadit na odbočce, kde budou čekat taxíky. Z nové cesty žádná odbočka není. Minibusy ze Zanjanu jezdí i přímo do Soltaniyeh.?Cesta ze Zanjanu do Qazvinu není nijak zvlášť zajímavá. Zaujmou ale až 3m vysoké kupy sena naskládané na střechách některých domů, jako zásoba pro dobytek na zimu.
HAMADAN
Hamadan stojí za návštěvu již pro svou polohu – je obklopeno horami (dominantou je Kúh–e Álvánd, 3580 m) a nadmořská výška 1750 m zaručuje příjemné klima i v létě. Zima je naopak velmi drsná se studenými větry. Město Avicenny však není možné vynechat.
Historie
Původní město Ekbatana a bylo podle legendy založeno králem Džamšídem. Faktem však zůstává, že je doloženo již ve 2. tisíciletí př. n. l. a největšího rozkvětu dosáhlo za vlády Achajmenovců, kteří zde měli své letní sídlo, zatímco na zimu se přesunovali do klimaticky příznivějších Sus. Hamadan ležel na důležité obchodní stezce z východu na západ. Po založení Bagdádu tudy vedla nová cesta do centra chalífátu. Seldžukové jej ve 12. století učinili na krátkou dobu svým hlavním městem. Bylo zničeno Mongoly počátkem 13. století a Tamerlánem o více jak 160 let později. Od té doby město zůstává provinčním centrem a zastávkou obchodních tras. Nikdy však již nedosáhlo bývalého věhlasu jako za Achajmenovců.
Středem města je mejdún–e Emám Chomejní, ze kterého se paprskovitě rozbíhají všechny hlavní ulice. V okolí náměstí je také několik centrum hotelů a bazar.
Mauzoleum Avicenny (Árámgáh–e Ibn Síná)
Hlavními atrakcemi současné doby je několik hrobek, které jsou zajímavé nejen osobnostmi, které zde našly své poslední místo odpočinku, ale i nevšední architekturou. Snad nejslavnějším mužem, kterého pochovala hamadanská půda je Alí Abú Husajn ibn Abdulláh ibn Hassan ibn Alí ibn Sína al–Buchárí (980–1037), v Evropě známý pod jménem Avicenna. Byl to všestranný vědec, který ovládal veškeré dostupné a známé obory. Narodil se ve vesničce blízko uzbecké Buchary, kde také prožil své mládí a kde vyrostl v jednu z největších postav na poli arabské vědy. Posléze prchal před šáhem Mahmúdem z Ghazny (dnešní Afghánistán) do Chórezmu na jih od Aralského moře a později musel znovu uprchnout přes poušť s karavanou do Gondabádu (dnešní Gorgan) na východ od Kaspického moře. Vrchol svého života, lékařské, filosofické a umělecké dráhy strávil v Hamadanu, kde však byl nakonec kvůli intrikám uvězněn, podařilo se mu však uprchnou a zbytek svého života strávil v Esfahanu na dvoře místního vládce Alá’uddaula Kakavajha. Nakonec se mohl vrátit do Hamadanu, kde také v roce 1037 zemřel.
Ze všech odvětví vědy jej nejvíce zaujalo lékařství a filosofie. Měl možnost se seznámit s překlady antických klasických filosofů – Platónem, Aristotelem, a předními řeckými lékaři – Galénem. Sepsal velké množství spisů, z nichž nejznámější je Kánon lékařství (al–Qánún fí–t–tibb), přeložený ve 13. století Gerardem z Cremony do latiny a po dlouhá staletí sloužil jako základní dílo evropské medicíny. Zájemcům o bližší seznámení se životem a dílem Avicenny, je k dispozici kniha Bogdanov, Ivan: Avicenna, Avicennum, Praha, 1978.
Současný památník pochází ze 20. století a připomíná Gonbád–e Kávus ve severním Íránu v blízkosti Gorganu. Na náměstí před areálem je socha Ibn Síny.
Vstupné: 20 000r
Mazoleum Bábá Táhera (Árámgáh–e Bábá Táher)
Avicennovým současníkem, který je také pohřben v Hamadanu je perský filosof a básník Bábá Táher. Jeho čtyřverší nejsou sice tak populární jako Omara Chajjáma, ale byly dostatečně známé po celém islámském Orientu a staly se klasikou perské literatury. O jeho životě se ví velmi málo. Narodil se snad koncem 10. století v Hamadanu a zemřel snad v 50. letech 11. století. Žil životem chudého potulného súfíje (odtud také jeho přezdívka „'arján“ – Nahý). Na druhé straně jméno bábá (otec) svědčí o úctě k němu. Usídlil se údajně na hoře Alvand nad Hamadanem, kam za ním podle pověstí přicházeli lidé pro radu. Psal především milostnou lyriku.
Věž jeho mauzolea je zdaleka viditelná a připomíná trochu velkého kamenného pavouka. Je však obklopena klidným parkem, který je vynikajícím místem k rozjímání (kromě pátku). Vstup: 15 000r
Odešlas a srdce mé jde za Tebou,
V duši žár, ale popelu není,
Zaklínám se: horuji a chci jen Tebe!
Ne vše Bohu řeknu, ale toto ano.
(Roba'jját–e Bábá Táher, Hamadan, 1998)
Hrobka Estera a Mordokaje
Hamadan byl v minulosti také jedním z duchovních center židovského obyvatelstva v Íránu. Dnes tu žije okolo 10 židovských rodin. Díky údajné hrobce Estera a Mordokaje se město stalo významným poutním místem. Mauzoleum je asi 200 m jihozápadně od mejdún–e Emám Chomejní na chejábún–e Šaríjatí (označeno anglicky – The Shrine of Esther and Mordecai). Vstupné: Bylo nám řečeno že dobrovolné, ale když jsme dobrovolně přispěli, zdálo se to rabímu málo...také má moc rád propisky.
Gonbád–e Alavíján
Patrně nejstarší zachovalou hrobkou je Gonbád–e Alavíján. Alaví byla jednou z nejváženějších obchodnických rodin za doby Seldžuků (11. století). Za mongolského období zde byla mešita. Dnes udivuje svou bohatou ornamentální výzdobou s květinovými motivy.
Tappe–je Hekmatané
Hamadan však nejsou pouze hrobky, ale také zříceniny starého města Ekbatany – Tappe–je Hekmatané. Z vykopávek se zachoval centrální palác (pod plechovou střechou), zbytky mohutných zdí a hlavní schodiště ke královskému paláci, které dávají tušit o významu města.
Sang–e Šír
Asi 2 km na jihozápad od centra města v malém parku (mejdún–e Sang–e Šír) je Sang–e Šír. Socha lva, která se jako jediná zachovala ze starého města v Ekbatanech, zejména díky své poloze mimo střed starého města. Původně střežila vchod do města a pravděpodobně byla vytesána na příkaz Alexandra Makedonského ve 4. století. Dnes je obklopena příjemným parčíkem.
Na cestě k Sang–e Šír můžete jít mimo hlavní ulice okolo zajímavého mauzolea Bordž–e Qorbán (bordž = věž) ze 13. století.
Doprava: Doprava do Hamadanu stojí za to, ať jedete z jakéhokoliv směru – vždy totiž projíždíte dramatické horské scenérie. Teheran 11 000r (5 h), Tabriz 15 500r (12 h), Qom 8 500r (4 h), Esfahan 11 500r (7 h). Autobusové nádraží je asi 2 km na sever od centrálního náměstí.
Minibusy odjíždějí z terminálu asi 200 m na východ od autobusového nádraží.
Ubytování: Několik relativně levných mosáferchúne (některé značeny i v angličtině) je v okolí centrálního náměstí (zejména na chejábún–e Šoháda). Většina cizinců však zůstává v Hamadan Guesthouse nabízí ubytování za 40 000/60 000r sgl./dbl. asi 200 m od centrálního náměstí mejdún–e Emám Chomejní na ulici chejábún–e Ekbatana (směrem k vykopávkám Ekbatan).
Okolí Mahadamu
Ganjnameh
Na jihozápad od Hamadanu u města Asad Abad leží Ganjnameh, slavné skalní reliéfy Dáreia I. a jeho syna Xerxa. Nápis ve staroperštině, elamštině a akkadštině zaznamenává plná jména králů a rozlohu jejich říše. Okolí tohoto místa je populárním centrem letních pikniků (zejména v pátek) a zimních radovánek.
Doprava: nejlepší je najmout si taxi z centra s čekáním (cca 20 000r)
Jeskyně Ali Sadr (qár–e Alí Sadr)
Velmi populární místo odpočinku pro obyvatele Hamadanu – íránský Moravský kras. Asi 100 km na sever od Hamadanu byl v 60. letech objeven systém jeskyň, z nichž největší je 40 m vysoká a prochází jí říčka s čistou vodou, po které jezdí loďky s exkurzemi a výkladem v perštině i angličtině. Jeskyní procházejí stezky s dobrými možnostmi orientací. Baterka není nutná, v celé, veřejnosti otevřené části komplexu je elektrické osvětlení a barevné nasvícení krápníků. Setkáte-li se zde se školními výpravami, bude asi těžké vymanit se dětem, které se s vámi budou všechny chtít vyfotografovat.
Vstupné je 80 000r(včetně projížďky lodí).
Doprava: Z minibusového nádraží jezdí minibus do vesnice Ali Sadr (ptejte se na „minibus be qár“).
Kermanshah a Bisotun
Pokud pojedete z Hamadanu na západ směrem na Kermanshah, asi po 160 km (necelé 3 hodiny jízdy autobusem) je na cestě vesnice Bisotun (Behistun), nedaleko které jsou slavné bas–reliéfy parthských králů a především nápis Dária I. o svém nástupu na trůn.
Doprava: autobus Hamadan – Kermanshah (3 h, 189 km, 6 000r), s výstupem ve vesnici Bisotun (asi 30 km od Kermanshahu).
Hormoz
Necelých 20 km lodí od Bandar–e Abbasu je malý, ale strategicky důležitý ostrůvek Hormoz. Jeho jméno bylo až do 14. století známo jako džazír–e Džárún a své jméno dostal patrně po mongolském vládci Amíru Hormozovi, který zde nechal vystavět město. Ostrůvek se brzy stal velkým obchodním střediskem položeným na důležitém místě při vjezdu do Perského zálivu. Tato poloha zlákala roku 1507 portugalského admirála Alfonsa de Albuquerque k jeho obléhaní. Když ostrov padl do portugalských rukou, nechal zde Alfonso Velký, jak je někdy tento portugalský admirál nazýván, postavit pevnost a učinil z ostrova hlavní obchodní centrum v Perském zálivu. Ale vláda Portugalců nad světovým obchodem netrvala dlouho a brzy vzbudila nespokojenost Persie, Osmanské říše i evropských mocností, zejména Anglie. Již roku 1550 byl ostrov marně obléhán osmanskými vojsky. Úspěšnější byl o 72 let šáh Abbás, který dobyl ostrov s pomocí Angličanů a v jeho blízkosti založil nový přístav – dnešní Bandar–e Abbas. Hormoz se stal zapomenutým ostrůvkem s pomalu se rozpadající portugalskou pevností.
Z tohoto stavu se nevzpamatoval dodnes a vzpomínku na zašlou slávu ostrova vyvolává již pouze portugalská pevnost (qale–je portoghálíjá), která tvoří dominantu severní části ostrova. Pevnost je zcela prázdná, až na vyjímečného zbloudilého turistu. Hlavní vchod je ze severní strany od moře, ale lze vstoupit i po rozpadajících se hradbách. Centrem pevnosti je nádvoří do něhož ústí dveře do zbrojnice (nalevo od vchodu) a kostel do poloviny zapuštěný do země s dochovanou křížovou klenbou. Z hradebních zdí je skvělý pohled na městečko a na hory ve vnitrozemí ostrova. Na jihozápadní straně (směrem k městečku a na straně přístavu se vypíná velitelská věž a za dřevěnými dveřmi se nachází bývalá studna.
Město samotné je změtí několika malých uliček s malou sunnitskou mešitou a číitskou mešitou, několika úřady (vč. policejní stanice) a malou pláží na východ. Romantiky a samotáře může potěšit malá procházka v centru ostrova nebo mnžství opuštěných pláží za městečkem. Pod celým ostrovem prochází síť jeskyní, kterou před několika lety zkoumaly i české expedice Horko a vlhko, které zde panují po celý rok, však bere chuť na jakoukoliv aktivitu. Jestliže v Bandar–e Abbasu se zdá podnebí neúnosné, potom Hormoz je ještě o něco horší. Paradoxně možná právě proto se zde vyplatí se vykoupat – voda je i díky větší otevřenosti k oceánu o něco příjemnější, je třeba ale dávat pozor na medúzy.
Doprava:
Lodí z Bandar–e Abbasu – přístaviště na plážovém molu, malé lodě asi pro 10 pasažérů odjíždějí několikrát za den (8 000r)
Choqa Zanbil
Nejkrásnější ukázka architektury Elamitů je bezesporu zikkurat v Choqa Zanbil (Čogha Zanbíl). Do této oblasti se vyplatí jet již pouze kvůli této památce. Původně měl 5 pater, dnes sice zůstaly pouze tři, ale nic to tomuto dílu neubírá na kráse. Význam tohoto místa zanikl ještě dříve než Shush – v 7. století př. n. l. Byl objeven až roku 1935 při výzkumech Anglo–Íránské ropné společnosti. Zikkkurat byl středem města a náboženského střediska Dur Untaš, založeném ve 13. století př. n. l. králem Untaš Galem. Vrcholu dosáhlo město o 100 let později, kdy se stalo náboženskou protiváhou politického a obchodního centra v Shush. Okolo roku 640 jej spolu se Shush vypálil asyrský král Ašurbanipal. Chrám byl zasvěcen nejvyššímu bohovi Elamitů – Inšušinakovi a tyčil se nad mnoha dalšími chrámy. Jeho neuvěřitelné rozměry 105 x 105 m, tedy čtvercový tvar, z něj dělají jedinečnou památku, která předčí všechny známé stavby svého druhu. Sám král Untaš Gal měl hrobku na vrcholu celého zikkuratu, na místě, přístupném pouze nejvyšším kněžím ve městě. Na vrchol hrobky vede schodiště od hlavní brány. Na západ od zikkuratu jsou hrobky králů a pod západní stěnou je také záhadná stopa dítěte, která se zachovala netknutá z doby přibližného založení města.
Ze zbytků města se mnoho nedochovalo, jsou vidět pouze zbytky dalších chrámů a jiných náboženských staveb, které obklopovaly hlavní chrám Choqa Zanbil.
Vstupné: 30 000r
Doprava: Pokud pojedete z Ahvazu, jeďte autobusem do Shush, nechte se vysadit u odbočky Chonqa Zanbil a stopujte každé auto, kterých jezdí poměrně málo. Do areálu nevede žádná veřejná doprava. Asi 5 km od areálu vede silnice ve směru Dezful, po které jezdí příležitostně minibusy nebo sběrné taxi.
Další možností je dojet ze Shush do Haft Tappe (800r) a odtud si vzít taxi (zpáteční cena, včetně čekání 1 hodinu, by neměla být dražší jak 15 000r).
POBŘEŽÍ PERSKÉHO ZÁLIVU
Horké podnebí po většinu roku a vlhko jsou charakteristickými prvky této části Íránu. Každé město na pobřeží je však svérázným přístavem, který vyjadřuje současný nebo minulý význam. V severozápadní části zálivu jsou klíčové íránské ropné terminály ve městech Abadan a Bandar–e Emám Chomejní. Dále na jihovýchod je Bushehr, dřívější významný přístav s osobitou přístavní atmosférou. Živým přístavem je dnes Bandar–e Abbas, založený nejslavnějším safíjovským šáhem. Nedaleko jsou dva turisty hojně navštěvované ostrovy – Džazír–e Kish a Džazír–e Hormoz. Směrem k pákistánským hranicím leží přístav Cabahar s jeho bazarem, kde se prodává pašované zboží, a specifickým balúčským obyvatelstvem.
ÍRÁNSKÝM KURDISTÁNEM
(Zde popisujeme jen severní část íránského Kurdistánu, oblast mezi městy Orumiyeh a Zanjan, tedy trasu, kterou můžete vhodně projet na cestě z Turecka do Teheránu.Popis zbytku připravujeme.)
Z Orumiyeh můžete objet stejnojmenné jezero ze západu do Maku nebo ho přeplout do Tabrizu anebo projet podél jeho jižní strany a přes kurdská městečka a vesnice pokračovat až do Zanjanu se zastávkou v Takht-e Soleyman. Poslední uvedenou možnost, kdy se projíždí severní částí íránského Kurdistánu, popisuje tato kapitola. Ve všech větších městech v tomto regionu byste měli najít levné hotely nebo mosaferchúne. Taxíkem je možné vše projet z Orumiyeh do Zanjanu (520km, 60 USD) za jeden hodně náročný den. Autobusy a minibusy spojují městečka průběžně celý den.?První část cesty kolem západních a jižních břehů jezera Orumiyeh je trochu nudná. Vodu je vidět jen v dálce a ploché břehy jsou pokryté poli. Jezero bylo zapsáno na seznam Světového přírodního dědictví UNESCO v roce 1976. Je velké asi jako Karlovarský kraj a nejvíce 16m hluboké. Voda v něm je tak slaná, že přežijí jen nejprimitivnější živočichové, kterými se živí spousta vodních ptáků, včetně plameňáků. Pozorovat je můžete nejlépe na jaře z Bandar-e Golmankhaneh, 17km od města Orumiyeh. Ostrov Kabudi si ve 13. století vybral Hulaguchán, vnuk Čingischána a zakladatel ilchadské dynastie, aby zde ukrýval své peníze a klenoty a v roce 1265 tu byl pochován, společně s mnoha popravenými pannami, jak to vyžadovala tehdejší zvyklost. Kabudi je zatím nepřístupný turistům a probíhají tu vykopávky. Zdá se, že archeologové stále doufají v nalezení skrytých pokladů.?Po dobré rušné cestě vedoucí pouštními horami a zavlažovanými údolími dojedete do Mahabadu (126 km od Orumiyeh). Mahabad (1350m, 125 000 obyv.) je z 95% kurdské městečko a 50% všech lidí na ulicích nosí tradiční kurdský oděv. U žen to znamená žádné „ropné skvrny“ tedy černé hidžáby, ale pestrobarevný volný šat. Muži nosí superširoké kalhoty převázané nad pasem velkým šátkem a kabát se dvěma řadami knoflíků. Nejvíc ze všeho to připomíná opásané velké montérky. Na hlavě pak nechybí šátek. Mahabad není ani moc velký ani moc malý a plný širokých bulvárů zastíněných alejemi stromů. Je považován za centrum kurdské kultury a literatury v Íránu. Jame Masjid z roku 1686 je malá a nijak zvlášť výrazná. Klid v ulicích může být jen zdánlivý. V červenci 2005 tu íránské bezpečnostní složky za nejasných okolností zastřelily nacionalistického kurdského disidenta Shivana Qaderiho. Do ulic následně vyšlo několik tisíc lidí zde i v okolních městech a v potyčkách zahynulo asi 15 lidí. Naštěstí to byla doposud ojedinělá situace.
7 km směrem na Miandoab a 1 km za odbočkou do Bukanu je Faghrgah (Fakhrigah), hrobka médského prince někdy z let 840-640 př.n.l. Je vytesána na malém kopečku ve skále, ze které by byla výborná tréninková stěna pro horolezce. Do hrobky taky musíte vylézt, ale nezoufejte, když se vám to nepovede, nezbylo z ní totiž nic moc, jen otvor ve skále s vytesanými sloupy. Výhledy do okolí jsou hezké a hnízdí tu kavky, vrány a orli.
Cesta do Bukanu je mnohem méně frekventovaná, stoupá do 1930m skrze mírné kopečky posázené obilím všude, kde to jde. V půli cesty je jeskyně Saholan (Sahulan), odvozené od kurdského slova pro led – sahola (vstup 3 000r, loďka 7 000r). Holubi, lampy a židle jako na autobusovém nádraží trochu kazí dojem z této menší jeskyně, kde ve skutečnosti žádný led není, alespoň ne v létě. Je tam aspoň chládek, a proto je možná místními tak vychvalovaná a doporučovaná.?Roztáhlé městečko Bukan (66km od Mahabadu) je rovněž skoro 100% kurdské. Silnice do Shahin Dezh vede přes malebné kurdské vesnice, jako třeba Javarmand v půli cesty. Provoz je malý, většinou samé džípy někdy z 50. let. Všude kolem pořád obilí. Shahin Dezh (1420m, 48km od Bukanu) je menší město v zelené oáze u údolí řeky Zarrineh Rud. Obyvatelstvo jsou tu napůl Azerové a Kurdové.?Do Tekabu je to ještě 85km přes průsmyk ve výšce 2325m. Obilná pole střídají pastviny a hlíněné vesnice. Jedna z nejmalebnějších je 25km před Tekabem. ?Tekab (Takab, 1810m, 85 000 obyvatel) je malé město, vizuálně nejubožejší ze zmíněných v této kapitole. Obyvatelstvo je stále ? Azeri a ? Kurdové. Je tu malý hotýlek a kebabárna nazvaná Oceán. Pár kilometrů před Tekabem je odbočka k Takht-e Soleyman. V Tekabu si sem můžete zajistit dopravu. Minibusy nebo sdílená taxi jsou výjimečné a nakonec stejně budete muset stopovat (v nulovém provozu) nebo jít dlouhý kus pěšky. Taxík z Tekabu a zpět stojí od 40 000 a Takht-e Soleyman určitě stojí za tento výdaj! Z Takht-e Soleyman můžete pokračovat přes hory do Zanjanu (opět jediná možnost je stop nebo taxík) nebo se vrátit do Tekabu a pokračovat do Qazvinu, Zanjanu nebo Teheránu. Autobusy nejezdí horami kolem Takht-e Soleyman, ale také hezkou oklikou přes Bijar.
Jídlo a pití
Jídlo je pro Íránce důležitá součást života a kultury. Tak důležité, že metafory s tématikou jídla jsou často používány k popisu krásy. Chcete-li zapůsobit na svou perskou favoritku, samotní Íránci doporučují zkusit to třeba takto: "Tvé oči mají tvar mandle, tvá pleť je jako broskev, ústa máš jak pistácie, rty podobné granátovým jablkům, nos jako lískový oříšek, tváře jako červená jablka a prsa jako citróny." Opakuji, zkoušejte jen na Peršanky.
Většina jídel v Íránu jsou různé druhy kebabů, z nichž absolutně nejčastější je čeló kebab (chelo kebab) – mletý jehněčí kebab na dlouhozrnné rýži. Prvních 10 čeló kebabů během cesty je velmi chutných, pak se začnete shánět po dalších jídlech, což je ale často marná snaha. Jiné kebaby zahrnují džudže kebab (juje) z kuřecích kousků a makhsus kebab z nejkvalitnějšího jehněčího. Čeló Morgh je prostě pečené kuře s rýží. Bademdžan (bademjun), čili lilek, je oblíbená zelenina podávaná na mnoho způsobů jako je třeba lilek s jogurtem nebo dolme bademdžan – plněný masem, rýží a hrozinkami. Jedno z nejchutnějších jídel je dizi abgušt(dizi abgusht) – přinesené jehněčí s čočkou a rajčaty si sami tloukem rozmačkáte na kaši.
Přílohou je obvykle chleba (nan) nebo rýže (berendž, čeló) servírovaná s hrudkou másla. Rýže s hrozinkami, ořechy nebo jinými drobnými přísadami se nazývá polo. Polívku, často čočkovou, někdy nosí automaticky zdarma k jídlu, i když jste si ji neobjednali (je v ceně). Rychlým a všude dostupným jídlem jsou také bagety s různou náplní – od vegetariánské po salám.
Jídlo se obvykle jí potichu, klábosení znovu začne při následných šálcích čaje. Oblíbený je černý čaj. Íránci cukr do čaje nemíchají, ale kousky nasekané cukrové homole si vloží mezi zuby a přes ně pak nápoj filtrují. Tímto způsobem spotřebujete asi tak třikrát cukru více než normálně. Místo Coca Coly nebo Pepsi (které sem oficiálně nesmí kvůli americkému embargu) se pije místní Zam Zam Cola, pojmenovaná podle posvátné studny v Mecce.
Zatímco doba obědu je stejná jako u nás (12-14), večeří se často až později v noci (20-22).
V Iránu plní čajovny podobnou funkci jako u nás hospody. Sejdou se chlapi, posedávají, usrkávají čaj a debatují nad všemi možnými i nemožnými problémy světa. Přitom často pokuřují vodní dýmku, jejíž náústek si mezi sebou podávají. Na rozdíl od cigaret, dým z vodní dýmky hezky voní a údajně je také méně škodlivý. Její kouření je obřad. Je třeba doplnit do skleněné nádoby čerstvou vodu, napěchovat do kalíšku nahoře navlhčené listy tabáku, překrýt je alobalovou čepičkou a na tu položit žhavé uhlíky. Pak je třeba dýmku správně nakouřit a když si nad vrstvu vody nabubláte obláček bílého dýmu, je možné konečně začít s kouřením.
KASHAN
Malá městečko-oáza (170 000 obyv.) je výborná zastávka mezi Teheránem a Esfahanem. Zvažte i variantu, vynechat v itineráři Teherán (kde strávíte většinu dne v horku, smogu a dopravních zácpách při přesunech po městě) a jet z Tabrizu nebo Zanjanu rovnou do Kashanu, s pouhým přestupem či půldnem v Teheránu. Lidé zde žijí již nejméně 6 000 let. Vzestup prožilo město za období vlády Seldžuků v 11. a 12. století. Shah Abbas I. si ho tak oblíbil, že chtěl být pochován zde místo v Esfahanu.
Praktické
Internet: hotely a např. Central City Cafenet (ulice Shahid Mohammad Ali-ye-Raja´i). Hezké fotky z Kashanu najdete na www.sayyahhotel.com.
Zajímavosti
Bazaar, nejrušnější ráno, je ve srovnání s těmi ve velkých městech mnohem klidnější. Přesto, anebo možná právě proto, stojí za procházku. Část bazaaru pochází ze seldžucké doby, ale hlavní rozkvět prožil za Shaha Abbase I. Najdete zde kroměě obchodů také mešity, karavanseraje, hamamy, hrobky a cisterny. Mimo bazaar toho z města moc neuvídíte, protože v souladu s tradiční perskou architekturou jsou zdi kolem domů vysoké, aby zabránily cizincům v pohledu dovnitř.
Některé tradiční domy ale jsou přístupné veřejnosti. Khan-e Borujerdi je soukromá rezidence (3000m2) bohatého obchodníka s uměním z 19. století s nádvořím a letní a zimní budovou s šestistrannými badgiry. Khan-e Tabatabei (4730m2) postavil v roce 1834 obchodník s koberci stejného jména. Tento dům nemá jediné okno do ulice - všechna vedou do nádvoří – a to přesto, že má 40 pokojů s 200 dveřmi na 4700m2. Zaujmou vás kamenné reliéfy, barevná skla a zrcadlové zdobení. V létě po 18 hodině se zde můžete poměrně levně navečeřet za zvuku bublajících fontán.
Khane-e Ameriha je rezidencí bývalého guvernéra a proto je jeden z nejhezčích. Sedm nádvoří a 85 pokojů. Dvoje lázně bývaly pravidelně otevřeny pro veřejnost. Khan-e Abbasin je komplex několika budov a nádvoří na několika úrovních (5000m2). Fantastická výzdoba vám opět připomene, jak bohaté toto město muselo před několika sty lety být. Podle odborníků právě tato rezidence aspiruje na titul „Nejlepší soukromý dům Íránu všech dob“.
Zeptejte se ve městě na další domy, které mohou být nově zpřístupněny. (Všechna zmiňovaná historická sídla jsou kolem ulice Alavi, vstupné 20 000r, studenti polovinu, 7:30-20)
Mešita a madrasa Agra Bozorg jsou nejkrásnější islámské stavby v Kashanu, které zaujmou impozantní kopulí a dvěma minarety zdobenými blankytnými kachličkami a geometrickými designy (8-12 a 14-16; 25 000r).
Sultan Mir Ahmed Hammam jsou krásné historické perské lázně, dnes sloužící jako muzeum (nedaleko vstupu do Khan-e Borujerdi, 20 000r; 10-15; 19-23).
Hrobka Shaha Abbase I., jednoho z nejslavnějších perských panovníků, Zeyarat-e Habib ibn-e Musa, není nijak zajímavá stavba (ulice Imam Khomeini, bez vstupného).
Zahrady Bagh-e Tarikhi-ye Fin byly postaveny jako pozemský ráj pro Shaha Abbase I. Přírodní prameny protékají několika bazénky a modrými kachličkami zdobenými kanálky uprostřed zahrad. Také se zachovaly části paláce a lázně, ve kterých byl v roce 1851 zavražděn íránský národní hrdina Amir Kabir. Tehdejší populární premiér, který provedl řadu reforem, popuzoval lidi u dvora natolik, až nakonec šáhova matka přesvědčila svého syna, aby zasáhl. Amira Kabira nejprve uvěznili v zahradách ve Finu a poté, co si mohl vybrat způsob smrti, mu byla podřezána zápěstí. (8-17, v létě 8-19; 30 000r; 7 km z Kashanu jeďte minibusem za 350r, taxikem za 5-8 000r nebo sdíleným taxi za 1-2 000r).
Cestou do Finu na ulici Amir Kabir si všimnete svatyně Shahzade-ye Ibrahim (9-16; bez vstupného) se dvěma barevnými minarety a kopulí.
Jídlo a spaní
Levné hotely se koncentrují u vstupu do bazaaru na ulicích Motahhari a Abazar – Golestan GH (50-80 000r, sdílené sprchy), Mosaferkhun-e Gochariyan (50-80 000r) aj. Nejlepší hotel Kowsar je 3 km za městem (300-400 000r; AC). Střední třídu zastupuje Sayyah Hotel (www.sayyahhotel.com; 15-30USD; internet, AC, P, TV; ulice Abazar)
Hamam-e Khan nejsou lázně, ale čajovna (9-21) přímo uprostřed bazaaru. Dalším historickým místem, kde je možné se najíst je Khan-e Tabatabei (viz výše). Před zahradami ve Finu najdete několik restaurací v zeleni, např. Javed Traditional Restaurant s potůčkem protékajícím uprostřed.
Do/z Kashanu
Z nového autobusového nádraží (na Molla Sadra Boulevard s od centra) jezdí částé autobusy do Esfahanu (4-5h; 8 000r) a Teheránu (3-4h; 8 000r), několikrát denně do Yazdu (cca 8h). Minibusy do Qomu (2h; 5 000r) jedou z nám. Valiasr. Vlaky do Kermanu (8h), Yazdu (6h), Esfahanu (4h), které všechny vyjíždějí z Teheránu, projíždějí Kashanem kolem půlnoci nebo později. Někde v kopcích mezi Teheránem a Kashanem probíhá íránský jaderný výzkum, tak opatrně s focením.
KERMAN
Kerman je zajímavá zastávka, ale Esfahan i Yazd jsou lepší, takže pokud máte málo času nebo krátké transitní vízum, můžete ho vynechat. Můžete taky vyjet brzy ráno z Yazdu, v Kermanu si dát oběd, projít bazaar a mešitu a stihnout večer dojet do Bamu. Mohlo by se to podařit i v létě, protože díky nadmořské výšce 1750 m tady nejsou poledne tak úporně horká.
Kerman byl založen v 3.století zakladatelem Sásánovské dynastie Ardeširem I.. Bohatství této oázy oddělené Payeským pohořím od pouště Dasht-e Lut (která je větší než Česká republika) bylo vždy závislé na obchodních stezkách, které jí procházely a také na místní výrobě koberců, které pak těmito stezkami putovaly do světa.
Praktické
Internet: Kavárny na náměstích Azadi nebo Valiasr; hotely Akhavan, Kerman Pars, Jalaĺ Guesthouse, Guest House Saedi.
Zajímavosti
Kerman je jako mnohá jiná města Íránu: hlavními zajímavostmi jsou bazaar a mešity.
Krytý Bazaar-e Vakil se táhne přes 1 km. Začíná na náměstí Tohid a končí příhodně u Páteční mešity, Masjid-e Jameh, která je nejkrásnější ve městě. Bazaar má jednotlivé části, které byly postaveny v různých historických obdobích, nejstarší z nich se nazývá Bazaar-e Mosaffari a je 700 let stará. V Bazaar-e Vakil určitě navštivte čajovnu umístěnou v podzemí s klenutými stropy, s atmosférou jako s pohádek 1 000 + 1 noci - Chaykhaneh-ye Vakil najdete přímo na hlavní tepně Bazaar-e Vakil. Další dobrá čajovna Chaykhaneh-ye Sardar je kousek vedle; vyptejte v Bazaar-e Vakil na cestu spletitými bočními uličkami.
Hamam-e Ganj Ali Khan na náměstí Ganj Ali Khan, stále součást Bazaar-e Vakil, byl postaven v roce 1631 pro tehdejšího guvernéra Kermanu, Ganj Ali Khana. Dnes je z něj muzeum (otevřeno 8.30-18.00), které stojí za to pro ty, kdo se nedováží do hamamu, který je ještě v provozu. Muži se stále mohou vykoupat v Hamam-e Ebrahim Khan (7.00-19.00, v zimě jen do 17.00; 20 000 riálů) v části Bazaar-e Vakil nazývané Bazaar-e Zargaran (zlatnický bazaar). Ženy musí vydržet bez mytí.
Páteční mešita byla postavena rok po založení Karlovy univerzity, i když od té doby byla několikrát modernizována. Pokud jste už však viděli skvosty Esfahanu nebo Mashhadu, budete trochu zklamáni. Zadním vchodem vejdete rovnou do Bazaar-e Vakil. Hlavní vchod je z náměstí Shohada. Přejděte ho napříč pro krátkou návštěvu Moshtari-ye Moshtaq Ali Shah, mauzolea sufíjského mystika. Stavba s nádvořím, zahradou a bazénkem je z 19. století.
Masjid-e Imam na náměstí Imam Khomeini je ukázkou, že i moderní přestavba mešity ze Seldžuckého období může skončit dobře. Ledárna Moayedi (ulice Abu Hamed) je zajímavá budova v Safávidském stylu. Bazén, ve kterém byl dříve skladován led je dneska naplněný umělohmotnými míčky, do kterých se můžete vrhnout. Nad hlavou, ze stropu, přitom visí oběšená figurína Muhammada Rézy Páhlavího, posledního šáha svrhnutého v roce 1979 ájatolláhem Chomejním. Na hlavě má klobouk pomalovaný pruhy a hvězdami jako americká vlajka.
Na náměstí