TRASA IRANMAN 200913. Ledna 2009
IRANMAN 2009. Tohle je první nastrel trasy, který si myslim, ze bysme mohli projet. Poušť, hory, památky i města. Trasa měří zhruba kolem 4000 km, ale kolik skutečně najedem, se rozhodne až na místě, podle kvality silnic i našich sil.
Začátek v Teheránu. V Teheranu se nechci vůbec zdržovat. Obrovský město plný aut s naprosto šílenym provozem. Takže míříme hned směrem ke Kaspiku, lépe řečeno k nejvyšší hoře Iránu – Mt. Damavand (5671m). Autem se da z vesnice Reyneh dojet do Gustaf Sara, ve výšce 3100 m. Můžem, ale nemusíme. Každopádně je to nejvyšší asijská sopka a bylo by fajn ji vidět. Odtud po bílé přes Firuzkuh do Semnan. Celkem cca 210 km. 
Semnan je normální město na cestě z Teheránu do Mashadu, není tu nic mimořádnýho. Určitě tu budem tankovat, protože vyrážíme směrem do pouště Dasht e Kavir. Po žluté, která přechází v bílou do Mo´alleman. Asi 125 km. Nebo muzeme ze Semnanu pokracovat po cervene do Damghan, (95 km) coz je historicka zastavka karavan, město mezi horami, kde ještě v dubnu bude snih. Pak dal do Mo alleman. 128 km. 
Odtud po č. 81 přes Barandaz e Sar Namak (na mape jsou nejaka jezera, ale jak vypadají nevím) do Jandaq. 114 km. Odtud přes Chah malek do Khur (115 km) a dal přes Dareyn, Robat Ghur do Tabas. 220 km. Tabas je nejvetsi z iranskych mest – oaz. Palmy podel cest, zahrady, bohužel část zajímavých staveb byla zničena zemětřesením v roce 1978, které zabilo 26 000 lidí. Moc obrázků k dispozici není. 
Z Tabas pokracujeme dal po bílé – v Koreyt sjedem z č. 68, kolem jezera Kavir e Morghum, město Pavareh, vracíme se na žlutou, č. 91. Přes Ab e Garm do Nayband. Cca 180 km. 
Z Nayband doleva na bílou, směr Khusf, zhruba v půli cesty doprava a po bílé dolů směr Shahdah. cca 200 km. Asi v polovině této cesty začínají Kaluts, neskutečné skalní útvary v poušti, jejichž ůvod není údajně přesně vysvětlen. Na konci Kaluts je famózní kemp, kde se spí v podstatě v poušti a tedy pod miliony hvězd, jak říká průvodce. Tady bych se možná den zdržel, prohlédl skály a potrénoval jízdu v písku. 
Odtud směrem na Golbaf a dál do pevnosti Rayen. Tato pevnost je poté, co zemětřesení zničilo město Bam nejzachovalejší citadelou. Asi 120 km. 
Z Rayen po žluté do Damazar a přes Rabor, Baft a Sirjan po č. 88. (200km) Pak po č. 71 přes Zeydabad, Khatunabad a Purkan do neuvěřitelné skalní vesnice Meymand. Tato mesita je 180 let stara. Je to nejnovější budova ve vesnici, říká průvodce. Kde tam stojí mešita netuším. Lidi žijou v jeskyních, na kterých maj dveře. Místo je prý nepřetržitě osídleno více než 3000 let a některý lidi na obrázcích vypadají, že tu celou tu dobu žijou. Prý se tam dá přespat, tak to zvažte, vesnička vypadá opravdu autenticky. ?
Z Meymand pokračujem do Shahr e Babak, pak po č. 71 160 km do Anar a po červené směr Yazd. Do Yazd je to z Anar 140 km. Před Yazd je karavanseraj Zein o Din. Funguje tu již 400 let a je to jediný funkční kruhový karavanseraj. Oběd, večeře, snídaně???? 
Yazd je nejkrásnější pouštní město, staré město postaveno z tradičních hliněných cihel. Říká se o něm, že je to nejstarší žijící město na zemi, toto místo je obýváno nepřetržitě 7000 let. Tady bych se rád den zdržel. A je ještě jedna možnost. Odstrojit motorky, holky posadit do auta a udělat okruh kolem města, cca 200 km. Nebo si najmout mikrobus a vyrazit nalehko. Ve městě a v okolí je nejvíc památek Zoroastrijanské víry. Klášter Chak Chak v poušti 70 km od města je jedním z nejzajímavějších. Plus Kharang, vesnice, kde už 4000 let žijou lidi a Ardakan – pouštní město s quantaty (podzemními kanály na vedení vody). Rozhodně je tu hodně co vidět a točit. Yazd – město a věže ticha kousek za městem: 
Z Yazd přes Taft (účes stále drží), Abarkuh, kde rostou 4000 let staré cypřiše a stojí překrásná ledárenská věž z roku 1300 (145 km) do Surmaq, kde najedem na červenou č.65 a míříme směrem na Shiraz. Před Shiraz leží Persepolis a skalní hrobky Perských králů v Naqsh e Rostam, coz nesmime minout. Ještě před nimi, u vesnice Pasargadae stojí na planině Morghab hrobka Kýra Velikého, za jehož vlády dosáhla Perská říše největšího rozmachu a který byl vzorem Alexandra Velikého. 
Shiraz uz je jen kousek. Shiraz je 2000 let srdcem perské kultury. Říká se mu město básníků a hrob básníka Háféze navštěvují spousty Iránců. 
Ze Shiraz míříme nádherným pohořím Zagros přes Sepidan a Yasuj do Esfahanu. Tato cesta není turisty příliš využívána a proto nás prý cestou všude rádi uvidí. 430 km. Skoda jen, že víno stejného názvu si tady určitě nedáme. 
Esfahanu se říká polovina světa. je to velké město s údajně největším náměstím na světě. spousta krásných historických budov, mešit, bazary, čajovny, výborné ubytování. Nádherné mosty přes řeku Zayandeh. Na jaře by v ní mohla být i voda. Esfahan je prý nejkrásnější město v Iránu. Myslím, že i tady se můžeme den zdržet. 
Z Esfahanu po červené č. 62 směr Daran, Aligudarz, Malayer do Hamadan. Asi 310 km. Z Hamadanu po č. 48 do Sahneh a do Bisotun, kde jsou veliké skalní reliéfy, chráněné Unescem. O par kilometru dál je Kermanshah s reliefy a velkymi jeskynemi.. 175 km. 
Z Kermanshahu pokračujem po žluté č. 15 směr Paveh. Z Paveh vede cesta přes Howraman, cca 70 km bez asfaltu (konečně), která je velmi podobná Karakoram Highway. Prý jsou to jedny z nejkrásnějších horských výhledů. Pro zájemce je nedaleko přechod do Iráku. 
Pak přes Nowsud, Sarvabad, Samandai, Qorveh zpět do Hamadanu (270 km). Z Hamadanu po č. 48 do Quazvin 190 km a odtud 150 po hlavní do Teheránu, jinými slovy je konec. Cesty samozřejmě mohou vést jinak. Místa bych ovšem vidět chtěl. Bohužel nemůžeme stihnout kláštery a hory na arménských a azerbajdžánských hranicích. I tak si myslím, že to je důstojný seznámení s touhle fantastickou a hlavně obrovskou zemí.