Africa Dream by HyneKTM20. Ledna 2009
Afrika byla už od dětství muj sen. Ten jsem si poprvé splnil v roce 2004, kdy jsem projel JAR, Namíbii a Botswanu. Kdo se tam jednou podíval, potvrdí že tenhle kontinent je prostě nejkrásnější místo na světě. Jasně, Himalaye byly úchvatný, jižní a severní amerika dechberoucí a Albánie fascinující. Afrika má ale něco co nikde jinde není. Nebo spíš nemá něco, čeho se všude jinde jen těžko zbavíte. Civilizaci.
Jak jsem již napsal v uvodu, Afrika má zvláštní kouzlo a kdo mu propadne je nenávratně ztracen. K úžasnému cestovatelskému zážitku se přidává každodení boj o přežití. Žádný kontinent ti nemůže tolik dát a naopak vzít, jako ten černý.
Mé poslední cesty byly vždy kompromisem mezi atraktivitou místa, dostupností, bezpečností a zabezpečení. I tohle cestování má svoje kouzlo, ale mám pocit že kompromisů už bylo nějak moc. Je třeba udělat krok dál, zažít něco většího, opravdovějšího. Proto jsem se rozhodl vyrazit na mašině právě do Afriky.
z původního plánu objet celý kontinent sešlo. přeci je nělaký ten kompromis... první cesta na jih tedy povede s největší pravděpodobností po stopách Dakarského závodu přez Maroko, Mauretánii do Senegalu, pak východně do Mali a nakonec do Burkiny Faso. Určitě nechci minout místa jako Fes, Marakéš, Dakar, Tombouctou a další.
Vše je zatím ve stádiu plánování a tak jsem nakoupil co nejpodrobnější mapy všech zmíněných zemí, čtu cetopisy a průvodce. Úžasnou knihou která se mi nedávno dostala doruky je cestopis Michaela Poulina - Sahara. Je psaná s noblesou, nadhledem a nadšením. Už se nemůžu dočkat!
Plán cesty je bohužel až rok 2010. Na tomhle místě vás budu informovat o postupu příprav. Spolujezdce nehledám, jen doufám že třeba nakopnu někoho dalšího, aby si splnil svůj sen...
MAROKO
Bude samozrejmě první zemí kteroá se stane branou do černého kontinentu.
Par informaci o zemi:
Marocké království ležící v severozápadním cípu Afriky se během posledních let stává čím dál tím oblíbenější destinací cestovatelů, dobrodruhů, ale i běžných výletníků na cestě za dovolenou. Arabská země s bohatou historií, vyspělou kulturou a početnými přírodními krásami se otevírá světu, který ji opatrně objevuje. Nádherná starověká a středověká města jako Ait Benhaddou, Essaouira, Marrákeš nebo Fés nadchnou každého milovníka Orientu.
Marocké pobřeží na západě bičuje obrovskými vlnami Atlantický oceán, na severu Středozemní moře. Pobřežní oblasti nabízejí typické středomořské subtropické klima, zatímco ve vnitrozemí narazíte na velké teplotní rozdíly. Pohoří Atlas a Rif se vypínají do tisícimetrových výšek, v písečné poušti zažijete spalující vedro. Sahara zabírá velkou část východu Maroka. Jižní oblasti země se nacházejí téměř v tropickém podnebném pásu. Nádherná příroda a příjemné počasí na vás ale čeká v téměř celé zemi, snad vyjma spalující pouště.
Maroko představuje jednu z nejsnazších cest jak poznat (a propadnout) kouzlu Orientu. Dříve francouzská kolonie v sobě mísí africkou, arabskou i evropskou kulturu, přitom si však, zejména díky islámskému náboženství, zachovává tajemnou osobitost. Levné ubytování a jednoduchá doprava, příjemní lidé, to všechno poznávání této země velmi usnadňuje. Maroko je země plná kontrastů moderního světa, zajímavých lidí, starobylé kultury i krásné přírody.
Zajímavosti:
Hlavní město: Rabat | Úřední řeč: arabština | Největší město: Casablanca | Zřízení: konstituční monarchie | Král: Mohammed VI. | Počet obyvatel: 31 478 000 | Měna: dirham | Vízum z ČR: ne
Sousední zemí Maroka je MAURETÁNIE
Mauritánie nebo též Mauretánie je islámská prezidentská republika, která se nachází na západním pobřeží Afriky. Na severozápadě sousedí s Marokem spravovanou Západní Saharou, na severovýchodě s Alžírskem, na východě a jihu s Mali, na jihozápadě se Senegalem. Ze západu ji omývají vody Atlantského oceánu. Území je z poloviny poušť Sahara, na jihu se nachází málo úrodná oblast Sahelu. Na ploše 1 mil. km? žijí 3 miliony lidí. Prezident Maavíja uld Sídí Ahmed Tajá, který stál v čele státu od roku 1982, byl 3. srpna 2005 sesazen vojenským převratem. Po přechodném období vlády plukovníka Alího Uld Mohammeda Fála jej nahradil demokraticky zvolený prezident Sídí Uld Abdalláh.
Od 8. století byla součástí Ghanské říše. Tu v roce 1076 dobyli Almoravidovci a založili zde rozsáhlou říši, zasahující až do Španělska. Almoravidovská říše se rozpadla v roce 1147 a jih se stal součástí říše Mali. Sever byl pod silným vlivem arabského Maroka. Ve válce Šar Bubu (1644 až 1677) získali Arabové zbytek území. Od 15. století byla Mauritánie častým cílem evropských obchodníků (Portugalci, Španělé, Britové, Holanďané a hlavně Francouzi). Od 18. století probíhala francouzská kolonizace, 1904 až 1958 součást Francouzské západní Afriky. 28. listopadu 1960 byla vyhlášena nezávislost. Zároveň bylo založeno dnešní hlavní měto Nuakšott na místě vesnice Ksar.
Prezident Maavíja uld Sídí Ahmed Tajá, který stál v čele státu od roku 1982, byl 3. srpna 2005 sesazen vojenským převratem. Po přechodném období vlády plukovníka Alího Uld Mohammeda Fála jej nahradil demokraticky zvolený prezident Sídí Uld Abdalláh.
Mauritánie je jednou ze tří arabských zemí uznávajících Izrael. Tato diplomatická vazba je dědictvím režimu Maaúja Uld Sídí Ahmada Táji, který v 90. letech nejprve podporoval Irák při válce v Perském zálivu, v obavách z mezinárodní izolace i domácího odporu se však brzy začal sbližovat se Spojenými státy a Izraelem.
Rozlehlé pouštní oblasti sahelských států se díky malé hustotě osídlení a absolutní propustnosti hranic staly vítaným útočištěm pro teroristické organizace. Na území Mauritánie a sousedního Mali tak operuje Saláfistická skupina pro kázání a boj, jenž údajně disponuje stovkami bojovníků. Bezpečnostní hrozby spojené s tímto regionem nezůstaly nepovšimnuty ani v rámci boje proti světovému terorismu. Mauritánie byla od roku 2002 zapojena do tzv. Pansahelské iniciativy, v rámci které Spojené státy pomáhaly budovat místní vojenské jednotky určené k boji s teroristickými skupinami. Tento program byl v roce 2005 nahrazen Transsaharskou protiteroristickou iniciativou, která kromě citelného navýšení dostupných finančních prostředků (roční rozpočet dosahuje 100 milionů USD) zahrnuje větší počet zúčastněných zemí a rozšiřuje spolupráci o nové dimenze (vzdělání, zabezpečení letišť, kontrola podezřelých finančních toků).
Mauritánie byla, narozdíl od svých severnějších sousedů, doposud ušetřena významnějších teroristických úderů. Veřejné mínění zatím nejvíce rozvášnil útok islamistů na vojenskou posádku na severovýchodě země v roce 2005, při kterém bylo zabito 15 vojáků. Nuakšott kromě toho mluví o několika připravovaných atentátech a únosech, které se místním bezpečnostním složkám podařilo zhatit. Vojenská pomoc ze strany Washingtonu je tudíž místní vládou více než vítána. O její existenci svědčí překvapivě dobrá výzbroj mauritánské armády.
70 % obyvatelstva Mauritánie jsou Mauři, stejný národ, který v 10. století okupoval jižní Španělsko. Mauři jsou arabsko-berberského původu. Mají větší práva než 30 % menšina černých Afričanů. 99 % Mauritánců jsou muslimové, Islám je základem zákonodárství a arabština je zde úředním jazykem, přesto i zde existuje mizivá křesťanská menšina. Gramotnost dosahuje asi 34 %. Problémem dnešní Mauritánie jsou rostoucí slumy, protože pastevci jsou díky rozšiřování pouští vyhnáni ze svých pastev. Na vývoz jde železná ruda (ta tvoří asi polovinu veškerého vývozu) a rybolov, odběrateli jsou EU a Asie. Ačkoliv má země nadměrně bohaté pobřežní vody, nadměrný lov v posledních letech ohrožuje tento významný generátor vývozních příjmů i zdroj obživy obyvatelstva.
Další zemi na cestě je MALI
Vnitrozemská republika Mali leží v sahelské oblasti severozápadní Afriky na okraji Sahary a protéká jí řeka Niger. Její sousedi jsou Mauretánie, Alžírsko, Niger, Burkina, Senegal, Guinea a Cote dIvoire.
Přírodní poměry Mali
Krajina Mali je plochá, tvoří ji údolní roviny, pískovcové plošiny a nevysoké vrchy. Jediný horský masiv leží při hranici s Burkinou. Rozsáhlá severní část země i s plošinou Ifosu u hranic s Alžírskem je součástí Sahary s horským kontinentálním podnebím téměř beze srážek a chladnými nocemi. V 80. letech snížené srážky v polosuché oblasti Sahelu měly za následek katastrofální sucha. Pouze jih, kde protéká velká řeka Niger s prameny, přítoky a občasnými bažinami, má dost dešťových srážek umožňující bohatší vegetaci. Také veškerá zemědělská půda se nachází na jihu. Území zde pokrývá travnatá savana s výskytem mahagonu, kapoku a baobabu. K severu je střídají různé druhy palem a křovinné formace. Nacházejí se tam lvi, levharti, antilopy, hyeny, šakalové, řada hlodavců a vodní ptactvo.
Hospodářství
Mali je chudý a zaostalý stát. Kolem 80% obyvatel pracuje v zemědělství, které je základem hospodářství. Země byla soběstačná v produkci potravin, než byla oblast Sahelu postižena velkým suchem s katastrofálním úhynem dobytka, jehož chov je hlavním zdrojem obživy. Země disponuje asi pětimilionovými stády ovcí, koz a skotu. Hlavními plodinami jsou proso a sorgo, dále se pěstuje rýže, kukuřice, bavlník, cukrová třtina a podzemnice olejná. Významný je lov ryb v Nigeru. Těží se malé množství zlata a diamantů, sůl a vápenec, existují zásoby rud železa, uranu, ropy, bauxitu a fosfátů, ale pro nedostatek komunikací nejsou využívány. Průmysl zpracovává pouze zemědělské suroviny a vyrábí cement. Funguje pouze jediná železnice z Bamaka do Dakaru a lodní doprava po Niger. Vyváží se bavlna, živý dobytek, kůže a arašídy. Chod ekonomiky zajišťuje zahraniční pomoc a půjčky, ale vysoké zadlužení brzdí další rozvoj.
Základní údaje Mali
Rozloha: 1 240 192 km2
Nejvyšší hora: Hombori Tondo 1 155 m
Nejdelší řeka: Niger 4 160 km, v Mali asi 1 600 km
Počet obyvatel (1994): 9 050 000
Státní zřízení: republika s jednokomorovým parlamentem
Ozbrojené síly: celkem 7 350, podzemní vojsko 6 900, letectvo 400
Největší města: Bamako (hl. město) 790 000, Ségou 125 000
Úřední jazyk: francouzština
Etnické složení: Bambarové 31,9%, Fulbové 13,9%, Senufové 12%, Soninkové 8,8%, Tuáregové 7,3%, Songhaiové 7,2%, Malinkové 6,6%, Dogonové 4%, Dyulové 2,9%, Bobové 2,4%, Arabové 1,2%, ostatní 1,8%
Náboženská příslušnost: sunnitští muslimové 90%, tradiční víry 9%, křesťané 1%
Měna: 1 frank CFA (XOF) = 100 centimů
Naděje dožití při narození: muži 44 roky, ženy 47 roků
SENEGAL
Obyvatelstvo je rozděleno do několika etnických skupin z nichž většina patří k sůdánským národům: Wolofové (43 %), druhou nejpočetnější skupinou jsou Sererové (15 %-17 %), Diolové, Tukulérové (10 %), poslední výrazněji zastoupenou skupinou jsou Sarakolové. Z nomádských skupin jsou to Fulbové (14 %) a Maurenové. Z neafrických národů jsou nejvýrazněji zastoupeni Francouzi a Číňani.
Hustota zalidnění bývá udávána přes 56 obyvatel na km2 s výrazným podílem městského obyvatelsta (více než 40 %). Přestože je zavedena povinná školní docházka, zůstávají zhruba 2/3 obyvatel negramotnými. Pouhých 8 % obyvatelstva má přístup k sanitaci (sprcha/koupel), což je nejméně ze všech zemí na světě.
Na území Senegalu se používá několik jazyků, úředními jazyky je francouzština a wolof z dalších používaných je nejdůležitějším manding.
Dominantním náboženstvím je Islám (sunnité), který vyznává zhruba 93 % obyvatelstva, křesťanství (katolíci) tvoří zhruba 4 % menšinu, zbylé obyvatelstvo vyznává různá přírodní náboženství.
Raná historie není příliš dobře známa. Od 11. století bylo území dnešního Senegalu součástí říší Mali a Songhaj. V 15. století toto území objevili Portugalci, kteří zde založili první obchodní osady, později se k nim připojili Francouzi Nizozemci a Britové. Zhruba od roku 1840 se Francouzi začali dostávat i do vnitrozemí a začlenili Senegal do kolonie jménem Senegambie. Reformou z roku 1904 se Senegal stal součástí Francouzské západní Afriky.
Po Druhé světové válce se stal zámořským územím Francie. V roce 1958 získal autonomii v rámci Francouzského společenství. O rok později se spojil s Francouzským Súdánem (prakticky Mali) a vytvořili tak Malijská federace, ta se již v r. 1960 rozpadla. Po jejím rozpadu vyhlásil Senegal nezávislost, ještě v r. 1960 získal členství v OSN. V roce 1982 se Senegal spojil do konfederace s Gambií, čímž vznikla Senegambie. Senegambie se rozpadla v průběhu etnického konfliktu s Mauritánií, který vypukl v roce 1989. Tento konflikt byl ukončen uzavřením míru v r. 1992.
Hlavní podíl na tvorbě, zhruba 60 %, HDP tvoří služby, zemědělství a průmysl zaujímají po 20 %. Problémem Senegalu je nadměrná nezaměstnanost dosahující téměř 30 % a dlouhodobě ztrátová obchodní bilance, která je způsobena dovozem potravin a spotřebního zboží. Hlavním vývozním artiklem jsou ryby a bavlna.
Zem je rozdělena na 10 regionů (podle některých zdrojů 11): Dakar, Diourbel, Fatick, Kaolack, Kolda, Louga, Saint-Louis, Tambacounda, Thiés, Ziguinchor a jako jedenáctý je pak uváděn Matam. Tyto regiony se pak dělí na 34 departmentů.
Poslední zemí na cestě do Afriky bude
BURKINA FASO
Mezi 11.-14. stoletím vznikly na území dnešního státu silné mossijské státy (Vagadugu-Ouagadougou, Jatenga, Dagomba), které byly s to vzdorovat expanzi sousedů. Francie si zajistila kontrolu území až v 90. letech 19. století. Od roku 1896 ustanovila Francie protektorát nad královstvím Wagadugu. Mezi léty 1904-1919 bylo toto území součástí kolonie Horní Senegal-Niger [1] (v rámci Francouzské Západní Afriky), v letech 1919-1932 fungovala už jako samostatná kolonie Horní Volta. V letech 1932-47 bylo toto území rozděleno mezi Francouzský Súdán, Pobřeží slonoviny a Niger. Roku 1947 byla dnešní Burkina Faso obnovena v původních hranicích z roku 1919 jako zámořské území Horní Volta.
V roce 1958 získala statut autonomní republiky v rámci Francouzského společenství. Dne 5.8.1960 byla vyhlášena nezávislost republiky Horní Volta. V lednu 1966 prezident vyhlásil výjimečný stav a byl proveden vojenský převrat. Do začátku 80. let byli v čele státu příslušníci armády. V roce 1983 se dostal k moci kapitán Thomas Sankara a byla ustanovena vojensko-civilní vláda, která hleděla do budoucnosti s optimismem, a proto změnila jméno a symboly země (vlajku, hymnu i ústavu). V rámci této vlády však byl nastolen socialismus a došlo k postupnému zestátňování půdy. Vláda slíbila emancipaci žen a zdvojnásobení pracovních příležitostí. Brzy však zakázala politické strany a rozpustila parlament. Roku 1985 bylo touto vládou změněno koloniální jméno Horní Volta na Burkinu Faso. Další státní převrat následoval roku 1987, když Sankara vyzval k založení jediné socialistické politické strany. To bylo však pro lidovou frontu vedenou kapitánem Blaisem Compaorém příliš. Vojenské komando zavraždilo Sankaru i třináct jeho nejbližších spolupracovníků a připravilo Lidové frontě cestu k moci. O rok později zavedl Compaoré hospodářské reformy podporující soukromý sektor a zahraniční investice. Ve skutečnosti se však změnilo málo.
Během 90. let došlo k velké akumulaci moci v rukou prezidenta. V květnu 1992 se bídou sužovaná země pokusila o první krok k demokracii konáním voleb, jež však kýženou změnu nepřinesly. V roce 1998 se Compaoré opět dostal do čela státu díky drtivému volebnímu vítězství. Vojenský převrat z roku 2003 byl neúspěšný a tak byl Compaoré zvolen do čela Burkiny Faso i po třetí roku 2005. Dodnes tento stát jednou z nejchudších zemí na světě. Hlavním problémem je zde neutěšená sociální situace, negramotnost a vysoká inflace.
Burkina Faso má především tropické klima se dvěma rozdílnými sezónami. Deštivé období je charakteristické srážkami v rozmezí 600-900 milimetrů a suché období, během kterého vane saharský suchý vítr harmattan. Deštivé období trvá asi čtyři měsíce a je kratší na severu země. Burkina Faso má tři hlavní klimatické pásy/zóny:
Sahelský pás – Oblast suché tropické savany, s nízkými srážkami a vysokými teplotami. Dříve v této oblasti rostlo mnoho stromů, ale dnes ve vyprahlé krajině rostou stromy jen sporadicky. V této oblasti někdy po celá léta neprší, což má za následek různě intenzivní hladomory.
Stát Burkina Faso leží v Západní Africe. Hraničí se státy: Mali, Niger, Benin, Ghana, Pobřeží slonoviny a Togo. Tento vnitrozemský stát z velké části pokrývá rovinatá, místy mírně zvlněná plošina s výškami 250 – 350 metrů nad mořem. Jde o střední a nižší část Hornoguinejské vysočiny, která zde formuje jakoby jednotlivé vyvýšené ostrovy a směrem na západ strmě spadá do příkopového zlomu Falaise de Banfora. Protékají zde tři řeky: Červená, Bílá a Černá Volta (jediný stálý tok). Na jihozápadě najdeme až 750 metrů vysoké pískovcové tabule s nejvyšším vrcholem Ténakourou (749m.n.m.) a na východě Nigerijskou pánev. V oblasti Sahelu převládá tropické suché podnebí, v jižní části země zase vlhké tropy.[4] Půda je rozdělena mezi lesy (50%), pastviny (22%), ornou půdu (13%) a ostatní (15%).
Burkina Faso má dva hlavní typy krajiny:
Severní, východní a střední část země je typická mírně zvlněnou krajinu, místy prostoupenou několika kopci.
Jihozápad Burkiny Faso je tvořen pískovcovým masívem, kde se nachází nejvyšší vrchol státu - Ténakourou.
Průměrná nadmořská výška se pohybuje okolo 400 m.n.m. a rozdíl mezi nejvýše a nejníže položeným bodem není víc než 600 m.n.m. Burkina Faso tedy leží v relativně rovném terénu bez významných převýšení.
Na území Republiky Burkina Faso trvale žije přes 160 různých etnik. Dominantním etnikem jsou Mossiové (40%-50%), kteří odvozují svůj původ od válečníků, kteří na dnešní území přišli v dávné minulosti, dále jsou zde zastoupeni Fulbové (8%-10%) či Lobiové (7%). Asi 50% z nich vyznává islám, 40% obyvatel vyznává tradiční africká náboženství a pouze asi 10% jsou křesťanští katolíci. I když je zde úředním jazykem francouzština, obyvatelé mluví také arabsky, nebo místními domorodými jazyky jako je more, mande, pularština a fulbština. Nejvíce obyvatel žije v jižních oblastech Burkiny Faso, což je také způsobeno každoroční migrací statisíců obyvatel z této oblasti do sousední Ghany a Pobřeží Slonoviny za sezónními pracemi.V republice je velmi vysoká negramotnost – 82%. Asi 80% obyvatel žije na venkově. Pravděpodobná míra dožití je u mužů 51 a u žen 54 let. Populační přírůstek se pohybuje okolo 3,1% ročně, na jednu ženu zde připadá více než 6 dětí.