Struhařovskej zajíc12. Dubna 2009
Jak bylo predesilano, sesli jsme se u Roba na dvore. Sestava nebyla z nejpocetnejsich - ale tvrde jadro Jira, Robik a ja - vypadalo docela natesene. Robik nas vzal do Benesova k pumpe (po kavicce a trose velikonocniho skopoveho) a pak jsme to vzali pesinou nekam nahoru. Malickej okruh nad tankodromem byl prijemnej, ale - nebylo by neco lepsiho. Vyrazime hledat neco vetsiho.
Vyjedem na kopec a pod nama se otevre uzasnej okruh. Vyjezdy sjezdy, dlouhy rovinky a paradni lavice. Je sucho, takze se da jezdit bez jakychkoli problemu. Takze si to fakt davame - nahoru dolu, jsou mista, kde jezdim i na trojku.
Pak Jira objevuje uzasnou roklinku, perfektni jezdeni. Uzka pesinka se propleta mezi vyvracenyma stromama, vyjezdy na vsechny strany, ktery byly bohuzel nad sily nekterych z nas. I tak si myslim, ze to co jsme dali, nas zase posunulo o pekny kousek dal, jakkoli na obrazcich to mozna nebude vypadat tak narocny. Ale my vime svy. Odjizdime asi po dvou hodinach uzasnyho jezdeni a cestou mijime dalsi trat, primo v Benesove. Tak si to davame znovu. Hned prvni vyjezd se znicenou hranou je docela divokej, ale ted uz mame docela slusny sebevedomi. Jezdime jeste asi pul hodiny, je to snad jeste zabavnejsi nez ta prvni trat. Dlouhy, fakt dlouhy vyjezdy, kde pod vrcholem uz Roza lapala po dechu, famozni nekolikastupnovy sjezdy, nemuzu se toho nabazit. Nakonec se spoustim k Robikovi a jedeme zpatky do Struharova. Hospudka se zahradkou, kde zavrsime tohle opravdu famozni odpoledne. Panove (a damy??), Struharovsky zajic utekl jako voda a bylo to jedno z nejskvelejsich pojezdeni, ktery jsem si dal. Bohuzel, kdyz jsme pak volali majiteli trati, rekl nam, ze jsme tam vlastne jezdili na cerno - oficialne se tam smi jezdit jen dva dny v tydnu - utery a ctvrtek, coz je pro hobby jezdce temer neresitelny problem. Doufam, ze jsme svym jezdenim na cerno majiteli nezpusobili nejaky problemy - prijeli jsme z druhy strany a zavoru jsme objevili az pri odjezdu. Tak.
Frantisek
Fotogalerie ZDE!