Enduroškola 200915. Června 2009
Řekl bych, že jsme k druhý třídě naší terénní školy vzhlíželi se směsí očekávání a lehkých obav. Skoro celej tejden pršelo a to společně s Mildovym strašením, že nám nachystá něco speciálního, věstilo skutečnou bahenní lázeň.
Srážíme se tradičně na pumpě v Radotíně. Je nás [fotky_3572]sedm statečných - Hynek, Venca, Jíra, Vrba, Rosa, Oula a já. K tomu Milda s dalším instruktorem Jirkou na Africe. Začínáme obligátně v lomu, kde se rozdělujem na dve půlky. Jedna co už tu byla, ale všechno zapomněla a druhá, co má nezapomenutelnou premiéru. Jedem všechno – slalom, otáčení s malým a ještě menšim (průměrem zatáčky), výjezdy a sjezdy…. Docela nám to jde, v lomu je poměrně sucho. Od rána svítí slunce, takže je naděje, že bahenní rochnění nebude až taková divočina. U vjedzu do lomu se objevuje auto televizáků. Že by obligátní péčko, který se tu občas natáčí?? Dohadujem se, kdo bude jezdit blíž místu akce, aby líp viděl, nakonec vyhrávaj začátečníci. Z auta pořád někdo vynáší nafukovací balónky všech barev, vypadá to na něco pěkně ujetýho. Když se ale nakonec ukáže, že jde o vůz ČT, na place se objeví klaun a na provázky balónků přiváže židličku, je jasný, že očekávaný titul Nevinná školačka a vilný děd s balónky se tady točit nebude. Ztrácíme zájem a jedem na oběd.
Rosovi neni úplně dobře a cestou si odloží obsah žaludku do příkopu. Jen tak tak stihá sundat přilbu a v hospudce je jen na polevce. Po obědě se vydáváme na průzkum nového lomuky_3617]null[/fotky] mezi Karlštejnem a Koněpruskými jeskyněmi, který Mildovi doporučil nějakej kamarád. Cestou tam nás Milda vede úžasnýma lesníma cestičkama, cyklisté disciplinovaně uhýbají z cesty a offroad vrcholí prudkým sjezdem úvozem k silnici. Oula jedoucí přede mnou odkládá motorku, já vzápětí na tom samém místě také a neplánovaně zkracuji brzdovou páčku na polovinu, což je nakonec docela praktickej tuning. Následuje brutální výjezd lesem, kde je cesta pokrytá vrstvou bahna. Hynek přede mnou zastavuje, ale pak statečně gazuje a hrabe se nahoru. Cesta se okamžitě stává průjezdnější, polovinu bahna totiž naházel na mě a na Rózu. Jedu za ním a céčkový gumy v podstatě nemaj problém. Vracím se po svých, Venca projíždí, za ním Vrba pokládá mašinu elegantně do stráně. Vytahujem ho, stavíme a jede dál. Podobný průběh má cesta u Ouly a Rosy, ale všichni se statečně vysápou nahoru. Jirka na Africe nemá problém a když se k výjezdu chystá Jíra, všichni sse vydrápen pryč z cesty na stráně úvozu, což se ukázalo jako prozřetelný nápad. Jíra vyráží stylem ruského bohatýra a to že ho přední kolo posílá do stráně řeší svým osobitým stylem – brutálním přidáním plynu. Trochu to připomíná pouťovou jízdu po obvodu sudu, ale funguje to, takže je nahoře fakt rychle.
Cestu k lomu nacházíme poměrně snadno a když se před námi otevře díra do země, jsme u vytržení. Veliká plocha pokrytá pískem, náznaky skoků a famózní výjezdy. Pouštíme se dolů a zjišťujem, že tohle je teprve první patro. V přízemí se leskne nádherné modré jezírko a náznak motokrosové trati. Cesta k němu je v podstatě kolmej asi padesátimetrovej sjezd, z kterýho máme respekt úplně všichni, včetně instruktorů. Fakt paráda. Naštěstí i první patro nabíze spoustu příležitostí k posouvání svých soukromých hranic, takže se snažíme sbírat zkušenosti na písku a osmělujem se do parádních výjezdů. Dolů k jezírku naštěstí vede i jiná cesta, takže se oklikou dostáváme k vodě. Výjezd je zdola stejně hroznej, jako shora, takže nikdo vážně nepřemýšlí o tom, že by se nahoru jelo po něm. Obdivujem modrou vodu, když přichází kluk v džínách a botaskách. Pozdraví, posadí se a začne ťukat sms. Je tu na starym Xtéčku. Kudy přijel kurva? Výmluvná stopa pneumatik vedoucí od brutálního sjezdu dává jasnou odpověď, ten magor sjel tu horolezeckou stěnu. Aby to potvrdil, přichází vzápětí maník k nám, nasedne na mašinu a vystřelí po ní nahoru. Stojíme jako spráskaný psi, sebevědomí na nule. To bylo fakt něco!!!
Otráveně se balíme a jedeme domů, tohle nám fakt dělat nemusel.
)
Loučíme se s instruktorama a míříme k Robikovi do Struhařova, kde nás čeká noční natáčení úvodní scény do chystaného íránského filmu. Struhařovské ateliery nabízí veškerý komfort a všichni herci i amatérský štáb podávají perfektní výkony. Výsledek samozřejmě všichni uvidí ve filmu, takže nehodlám nic prozrazovat. Končíme ve dvě ráno a zalézáme do spacáků.
Druhý den je sraz v Dolních Břežanech. Přídává se k nám Mára Lapiduch na Dakaru. Vyrážíme na stavbu pražského obchvatu, kde vyhrnutej materiál poskytuje spoustu příležitostí k zdokonalení svých dovedností. Výjezdy jsou opravdu ostré a moje fóbie ze sjíždění dosahuje vrcholu. Tam kde ostatní v pohodě padají do hloubky pod sebou a korigují předpisově rychlost jízdy brzdama, zarážím na hraně a nejsem schopen Rózu poslat dolů. Nakonec se odhodlám a za jedna bez brzd se sypu dolů. No šlo to, ale žádnej požitek z toho nemám. Nahoru to je paráda, ale zpátky??? Projížíme motokrosovou trat, která je sice poměrně rovná, ale pěkně ostře řezaná, dáváme bahnitej brod těsně před výjezdem do prudkého svahu, a nejvíc se vyblbnem u skoků. Jedno místo tratě parádně nakopává, takže jezdíme pořád dokola a hopsáme jako o život. Být půl metru nad zemí a letět metr daleko je asi docela slabota, ale my si to prostě užíváme. Následuje nácvik jízdy vyjetou kolejí plnou vody a bahna. Motorky dostávají patinu skutečných offroadových strojů a my počítáme odšlapy. Je to fakt dobrý, nakonec se dostáváme na nulu a blaženě vyrážíme na oběd.
Po obědě míříme do proslulé Mildovy rokle, cesta je docela v pohodě, až do kamenitého sjezdu, kde přede mnou padá Mára a ničí zrcátko. Uklidí se na stranu, míjím ho a padám taky. Fakt nevím, proč musim bejt solidární s každým, kdo sebou praští o zem, ale tenhle víkend mi jízda z kopce dělá fakt obrovský problémy. Pokračujem dál, dole krásnej brod a pak cesta lesem. K rokli přijíždíme z druhý strany než loni, pojedem dolů dlouhym a poměrně ostrym sjezdem, kterej před rokem vyjel nahoru a dolů jenom Jíra, nás ostatní to ani nenapadlo zkoušet. Sjíždím v pohodě, ačkoli jsem se už nahoře viděl, jak se koulím dolu. Dole úzkej, ale neskutečně rozbahněnej brod, ale v podstatě nikdo neměl žádnej vážnej problém. Pak oblíbený dvojitý hrb na cestu, kterej všichni znaj z albánskýho filmu, kde si ho Vrba zpestřil parakotoulem. Tentokrát nikdo nemá vážnější problémy a čeká nás rokle s potůčkem dole. Sjet bez zaváhání dolů, přehoupnout potok a vystřelit nahoru se bez šlápnutí nepovedlo nikomu, i na pár lehkých pádů došlo. (Třeba na můj, samozřejmě při cestě dolů). Když jsme všichni šťastně nahoře, velí Milda dolů na druhou stranu, kde je zase koryto potoka a pak podél něj dál do lesa. Ostřejší výjezd mezi stromy dělá několika jezdcům potíže. Rosa předvede precizní odložení motorky mezi dva buky spojené s kotrmelcem vzad mezi kmeny. Utahanej Oula se pokouší kopec pokořit na dvojku (!!) což se pod vrcholem neukázalo jako ideální řešení a motorka vyčerpaně úléhá do mechu.
Pak už jen dlouhá cesta podél řepkových polí a jsme na silnici, vedoucí k lomu, zpět na samotný začátek. Po pár metrech Hynek zjišůje, že píchnul. Skoro by se chtělo říct, že to dělá schválně a měří si časy výměny duše. V týhle byl nějakej klacek, nebo spíš tříska a docela mě překvapilo, že taková blbost dokáže prorazit plášť i duši. Než Hynek s Jirkou kolo opraví, udělá nám Mára rychlý školení na téma první pomoc. Masáž srdce, uvolnění zapadlého jazyka, umělé dýchání, jak se chovat při hromadné nehodě a pár dalších hodně užitečných věcí. Rosa, odpočívající v trávě se vcelku ochotně stal figurantem, nicméně ani jeden z přihlížejících se neměl k praktickému vyzkoušení dýchání z úst do úst. No nic, třeba se příště podaří sehnat dobrovolnici podobnou struhařovské roztleskávačce a budem funět, jak o život.
No a pak už jen cesta zpátky k pumpě do Radotína, kde se loučíme. Bylo to neuvěřitelný, ostatně jako všechny akce, který trávíme pohromadě. Jsme zase o kousek dál, a já už se nemůžu dočkat další společný akce.
Pánové, byl jsem docela v rauši, takže je možný, že některý věci úplně neseděj časově a že jsem plno věcí nezachytil. Tak se neupejpejte a pokud chcete něco dodat, sem s tim.
František, 15.6.2009
