Podzimní XL rallye16. Listopadu 2009
Franta:
Mozna trochu fakt. Sraz rallye byl v 9.00 na pumpe. Cestou mi prosla sms od Ouly, ze vymek, uz predtim domu od Vrby neco o bily tme. Oba jste udelali chybu kamaradi, bylo to fakt super.
Jedem s Jirou ke srazu a rikam si, ze je blby, ze nas pojede tak malo. Ani nahodou. Na pumpe sroceni motorek vseho druhu, od 450 pres HP2, ktery jsme tu kdysi obdivovali, az po jednoho Advika. 4 sajdy. Takze dohromady asi 25 lidi. Startuje se jak kdo chce, dohadujem se, ze pojedem spolecne. Hynek, Jira, Ales, Robik a ja. Zacina se po silnici, v cele Rob. Zatahne za plyn a miji prvni odbocku, ostatni ho nenasleduji. Vraci se za par minut a jeho roadbook je trochu mimo misu. V prvnim slusnejsim kopci cekame, az nam udelaj misto lidi s kocarkem. Pririti se tlupa maniku, propletou se mezi nami a zmizi. Robik se jich drzi, my ostatni pokracujem pomaleji. Jedu vzadu a sleduju Hynkozovo krasobrusleni bahnem. A ze ho bylo dost. Po case se k nam pridava manik na Adviku, ale nestaci. O par kilaku dal ceka Robik a jedem vsichni pohromade. Pak Ales pichne. Jira zustava s nim a pomuze mu, pak nas dojedou. Po 40 km Robovi dochazi benzin. Dojizdi nas sajda, benzin nemaj. Pak druha a mame kliku - delej se s Robem o svoji zasobu a hecujou ho, ze jejich benzin prijde do nejaky rejze. Jeli v Uralu myslim. Ma to zpatecku a zaverku, to je fakt mazec. Pokracujem dal, u Mnichovic Robik jede na pumpu, cekame s Hynkozou na navsi na lavicce. Pak pokracujem dal. Je docela dost bahna, ale nemame zadny vaznejsi problemy. Padam ve sjezdu a opoustim motorku parakotoulem. V jednom kopci pada Hynek skoro nahore a vedle se zahrabe Robik v hromade stavebni sute, vyvezene do lesa, asi na zpevneni cesty. Obcas bloudime, ale celkove najedem vic tak asi o 5 - 6 km. Je nadhernej den a fakt si to uzivame. Rozbahneny pole, brody, paradni vyjezdy. Volam Jirikovi kde jsou. Asi na 20 kilometru nasli chlapika, co jel na Adviku. Lezi na zemi a dela si provizorni dlahu. Motorka na nej spadla a zlomila mu nohu. Volaj Maldu, kterej je na trase autem jako fotograf. Prijizdi autem se slecnou z TT a vezou ho do nemocnice. Malda jede na motorce a jeste vecer mu svitej oci radosti, kdyz lici, jaky to bylo svezeni. Jsou tri hodiny odpoledne a pokracovani uz pro Jiru a Alese nema smysl, vracej se do hotelu. My pokracujem dal. Robik vetsinou v cele nas zene sviznym tempem, je evidentni, ze mame vuli dojet. Ale pada tma a v terenu uz je fakt blbe videt. V Lesanech, asi 5 km pred cilem se dohodnem, ze konec. Po silnici do hotelu, kde uz jsou s vyjimkou dvou sajd vsichni po veceri. Takze jsme zase nedojeli, ale na dobrym pocitu nam to rozhodne neubralo. Bylo to paradni svezeni a opet jsme se ridili olympijskym heslem Nekdo kurva musi bejt predpredposledni.