OTEVÍRÁÁÁKKK!!!2. Dubna 2010
Tak Roadodendron konecne rozkvetl...a malem zmrznul!
Vyrazime v patek v 16.30 z Prahy. Chvili predtim sms od Jirika, ze Kacenka ma problem s baterkou a misto startovani jen cvaka zoubkama. Ale dala si domluvit kabelem a sraz na pumpe plati.
Dorazime s Hynkem a Olulou, kterej bere na prvni vylet svoji novou pritelkyni. Jira s Rosou uz jsou na miste a foukaj gumy. Rosova Gappa ma vpredu jednicku, coz se panovi na dalnicni prejezd zda ponekud poddimenzovano. O ceste po dalnic nebudu psat nic, nesnasim tu betonovou hruzu! Takze jsme v Mikulove a Rosa nas neomylne vede k penzionu. Robik, Vrba, Cash a Rybka uz ladi formu v Hospudce pod zamkem, tak hazime veci do pokoju a padame za nima, abysme dohnali naskok. V hospode to vypada jako v krouzku sikovnych rucicek - chlapi vystrihujou samolepky RDDN. 
Jeden z mistnich zjistuje, ze jsme motorkari a prichazi se podelit o zazitky. Vyklube se z nej vynalezce slova Mountfildak pro konzumenta lehkych drog. Sledujeme linku sekacka-zahrada-trava a jsme doma, ani to nebolelo. Mistnak nam dava typ na romskou diskoteku se slovy Mistni romove so v pohode. Fakt byli. I mlady holky jsou pekelne tlusty a kluci hazou sipky. Klub jim patri, ale kdo by cekal treba prosluly rumunsky cikansky dechny, byl by zklaman, jako ja. DJ je gadzo a u tyce tancuje znudena bila holka, kterou po chvili vystrida Robk, cimz si zadelal na nezapomenutelny misto v novodobych romskych pohadkach. Dvoumerovej bosej gadzo, co se pokusil vyrvat tyc za stropu. 
Muzika je fakt priserna - nikdy bych neveril, jakej balzam muze bejt Billy Jean od krale popu v zaplave bezduchejch sracek. Balime s Jirou a Robikem a vracime se do hospody. Tady je jukebox a muziku vybirame sami. Dorazi zbytek party, postupne se trousime zpatky na penzion. Ty nejvytrvalejsi koci ve tri rano. Rano snidane v lahudkach na namesti, ktery daj vzpomenout na mlicnaky z dob nastesti davno minulych a hura do Malacek. Mezi borovicema vykukujou auta, odbocujem na piscitou cestu a jsme tam. Vita nas oranzova zaplava. Kluci z LC8 klubu zodpovedne trenujou na zavody amateru, co se tu konaj za tyden. Vlado Ruzicka je sympatak, rychle nam rekne co se smi a nesmi a vyrazi s oranzadama do nedaleky piskovny. Presouvame se na trat - okruh namotanej v lese i volnym prostranstvi strida hlubokej pisek s ostrejma vlasenkama mezi stromy. Davame se do toho. Jezdim jak jelito, dvojka se dostane na porad dne asi dvakrat za cely kolo, zato nohy pilne suplujou pridavny kolecka detskyho bicyklu. Ale lepsime se a po trech hodinach uz projedu hlubokej pisek, aniz bych si slapl. Ovsem jet touhle rychlosti pres Saharu, potreboval bych dva roky prazdnin. 
Vsichni se snazi, oranzady ochutnavaj Oulovou lehkonozku. Kdyz uz se vetsine z nas klepou rucicky, veli Vrba k odjezdu. V Malackach na krizovatce ma Cash drobny konflikt s drobnym (jak se ukazalo pozdeji) ridicem velkyho Mercedesu kombi. Po serii nadavek a vymluvnych gest auto zastavuje a chlapik utika ke Cashovi s papirkem (???) v ruce. Je bez sebe, picuje a vyhrozuje, ale nakonec ho pritomnost deseti obrnenych motorkaru vraci zpet do auta, coz s obema nohsledy take cini a nadavajic odjizdi. Vracime se zpatky do cech a pokracujem smer Lopenik, kde bude dnesni nocleh. Chut kochat se krasou krajiny lehce kazi fakt, ze teplota klesla na 3 stupne a podel silnic a na strechach lezi vrstvicka uplne cerstveho snehu. Dojizdime do penzionu Monte Lope zmrzli jak hovno soboli, rychla sprcha a hura na veceri. Chteli jsme jist cestou na pumpe, ale Vrba to zakazal, abysme hezky papali veceri. papali jsme hezky - vsichni sezrali veceri behem minuty a objednali si jeste jednou totez. Coz pani majitelku trochu vyvedlo z miry, ale nakonec se na vsechny dostala porce smazaku - slusny zaklad pro pozdejsi veseli. To take zapocalo a tri statecni koncili v pul ctvrte. Nebyl jsem jednim z nich, tak liceni necham povolanejsim. 
Rano v 9 hod snidane, ktera je presne takova, jak to rad Robik. Dlouha a plna foru na techto gentlemanskych strankach nepublikovatelnych. Sedame na motorky, teplota vzduchu vystoupila na ctyri stupne. Krome dzin mam na sobe uplne vsechno, ale uz po triceti kilometrech mi pravdepodobne upadnou ruce. Nebo to budou nohy? Ve Slavkove u Brna stavime na namesti a jako skutecne ostri hosi mirime do cukrarny na kavicku a dortik. Duchodkyne popijejici videnskou kavu je nejprve ponekud vydesena, pak ovsem zcela propada muznemu kouzlu prokrehlych motorkaru. Pokracujem kolem Brna a po 15 km sjizdime z dalnice a po okreskach pokracujem do Zdaru n.S. Tam se odpojuje Vrba s Cashem ( Venca vzal drahu smer Ostrava uz pod buchlakama) a vracej se do Brna. My pokracujem dal, ale po dalsich kilometrech v desti rezignujem, v Humpolci najizdime na D1 a tahame za plyn domu. A je to. Na pokraji smrti mrazem, ale stalo to za to. Diky Vrbo, diky kamaradi, bylo skvely vas zase videt.
fotogalerie