Opiskomil baheni6. Září 2010
Tak jsme s Jírou v sobotu kolem jedné vyrazili na menší projížďku. Po přejezdu několika polí – spojeném s úpravou vedeni brdovejch hadiček – a překonání tréninkového lesíku plného houbařů a lidí na koních, jsme vyrazili směrem k bývalé motokrosové trati v Mirošovicích.
Trať byla mokřejší a rýhy hlubší než jsme očekávali. Po krátkém zastavení na jejím vrcholu jsme otočili zpátky a prvním sjezdem se pustili dolů směrem k potoku, další menší sjezd zakončený pohledem na spoustu louží. Jíra vybírá jednu hned vpravo ... a kurva ... LC8 v ní zapadá až po sedlo. Zkouší tahat za plyn, podivný zvuky od zadního kola, zahrabává víc a víc, až nakonec pod hladinou mizí i výfuky. Zkoušíme upustit trochu vody z kaluže, což se daří. Brodíme se po kolena ve vodě. Jíra vytahuje z prostoru zadního kola dlažební kostku a jiný neskutečný kusy, utržený kryt řetězu... Taháme motorku na břeh, postupně, tak aby zadek byl co nejvíc dole, nakonec se nám ji daří přehodit do vedlejšího potoka kde nakonec celkem bez problémů naskakuje a zdá se, že se voda neprobojovala moc daleko. Naštěstí. Po ekologicku oplachujeme motorku v potůčku a ohledáváme škody. Jíra ještě vyplachuje boty a se slovy že moira funguje i pod vodou se rozhodujeme ještě chvilku jezdit. Párkrát projíždíme zadní cesty okolo trati kde potkáváme čtyřkolky, které jsme, bohužel bez navijáku, již jednou potkali. A nakonec dáváme lesní výjezd plnej kořenů a hlubokou rýhou uprostřed společně se sjezdem zakončeným kládou přes cestu.
Po umytí motorek u Jirky hodnotíme škody na zadním kole: zohýbané dráty, jeden přecvaklej, a především komplet „opískovanej“ ráfek. Vzhledem k tomu že byl jeden z drátů na volno, je štěstí, že se kolo nezaseklo. Shodli jsme se na tom, že je to poslední kapka Jírovy smůly, a že to od příště musí bejt už jenom lepší.
