IRAN RUN 201110. Března 2011
IRAN RUN 2011
Cesta z Prahy po dálnici přes Brno, Bratislavu, Budapešť, Bělehrad a Sofii do Istanbulu. Odtud přes Ankaru a Kapadocii k jezeru Van. První část tedy hodně po kvalitních silnicích, nechceme se nikde zdržovat. Na hranice Turecko - Irán je to z Prahy 3 700 km.
Vstup do Íránu hraničním přechodem Essendere - Serrou. Pak kolem solného jezera Orumiyeh stále po silnici do Saqqez. Tam sjíždíme na Saveh, a chceme projet Hawraman valley - údolí, které je přirovnáváno k nejkrásnějším cestám v Bolívii. Desítka kilometrů šotolinové cesty místy sevřené rozeklanými skalami. 
Odtud do Esfahanu, a dál do pouštního města Yazd, kde chceme strávit alespoň den prohlídkou města. Z Yazd dál na východ pouští, zastávka v karavanserai Zeyn od Din, který funguje nepřetržitě 400 let a jedním z mála funkčních v Íránu. 
Dále do skalního města Meymand, kde žijí lidé nepřetržitě více než 3000 let. Z Meymand pokračujeme k citadele Rayen, která je po zničení města Bam zemětřesením asi nejzachovalejší z pouštních pevností Íránu. 
Nicméně Bam je naší další zastávkou. Při zemětřesení před 25 lety tu zahynulo skoro 60 000 lidí a zachovala se pouze citadela nad městem. 
Vracíme se zpět a uhýbáme hlouběji do pouště Dasht e Lut, kde byla naměřena nejvyšší teplota na zemi, neuvěřitelných 73 ?C. Sjíždíme do písku a chceme si zblízka prohlédnout jedinečné skalní útvary Kaluts a nocujeme v kempu v poušti. Čeká nás 700 km pouští.
Míříme do oázy – města Nayband, nedaleko kterého se rozkládá přírodní rezervace Naybandan Wildlife refugee, v níž žije posledních pár exemplářů asijských gepardů. Odtud dál do Tabasu, největšího pouštního města - oázy, pak kolem solných jezer směrem na Khur, Mo alleman do Semnan. 
Pokračujeme přes Firuzkuh kolem nejvyšší hory Íránu Mt. Damavand (5 671m). Zastávka u Savashi valley, jedinečného skalního útvaru hodně navštěvovaného místními. 
Pak dál pohořím Cenral Albroz s nadmořskou výškou kolem 3000 metrů. Nádherným údolím Chalous se vyhýbáme Teheránu a jedeme do Karaj a dál do Qazvinu. 
Odtud směrem ke Kaspickému moři, o které se jen otřeme (koupání v šatech nás příliš neláká) a pokračujeme do vesnice Masuleh. Masuleh je typicky kaskádovitě vystavěna na úpatí vysokých hor, domky nalepené těsně nad sebou protkávají úzké uličky. 
Cestou z Fuman do Masuleh se pokusíme najít jeden z největších hradních komplexů na světě – Rodkhan. Z Masuleh míříme do Kolur cestou vedoucí přes sedlo ve výšce 3000 metrů, která je údajně jednou z nejhezčích v Íránu. 
Zvedáme se do íránského Azerbajdžánu, konkrétně do města Ardabil, jehož zelené okolí překvapivě kontrastuje s pouštním a skalnatým zbytkem Íránu.
Chceme vystoupat na Kuh e Sabalan, vyhaslou sopku vysokou 4 811 metrů. Ve výšce kolem 3 000 metrů je základní tábor – chata Hoseinie, kam se dá vyjet autem, odtud po svých až k jezírku Fenix v kráteru těsně pod vrcholem.
Pak dál přes Kalaybar, nad kterým se tyčí zbytky pevnosti Babak.
Pokračujeme k arménskému kostelíku Sv. Stěpána v Jolfě nedaleko Arménských hranic.
Pokud čas dovolí, pokračujeme přes Arménii a Gruzii k tureckým hranicím u Černého moře, v opačném případě překročíme íránsko – tureckou hranici ve městě Maku.
Předpokládáme že v Íránu najedeme kolem 5 000 km. Většinou se pohybujeme v nadmořské výšce kolem 1600 m. n. m., dokonce i v poušti jsme stále 1000 m vysoko. Výjimkou nejsou přejezdy ve výškách 3000 m. Teploty okolo 25 ?C, v horách kolem 8 ?C a v poušti nad 40 ?C.