MOROCCO 2012 ONLINE25. Ledna 2012
Novej rok se překulil a nastává motorkářskej klid a čas sladkýho plánování. Po loňským Maroku který zrovna nedopadlo, teda pokud bych se držel nějakýho původního plánu.... tak (i když sem si říkal že ne) jedu zase. Tady je tradiční on line reportáž:
Plán trasy je velmi podobný, respektive stejný jako ten z loňska. Jelikož jsme ze zajmavých míst v poušti viděli opravdu jenom zlomek, rád bych se zaměřil právě na jih podél alžírských hranic a pak na střední atles západně do Marakéše. Velkým městům se asi zcela vyhneme a pokusíme se být povětšinu času off road. Na satelitních mapách jsem našel několik lahůdek, například moderní velkolepé plastiky, stolocou horu, nebo spíš kráter do kterého by se mělo dát vjet, atd. Tak snad nás k nim navigace dovede. Trasy z loňska budu ještě malinko upravovat, ale nic dramatického.
Termín výpravy: 11. 27. 5. 2012
Sestava:
HyneKTM + Dasha - KTM 990 EFI Adventure Tank
Cibus - KTM 950 Superenduro
Víťa - KTM 990 Adventure White
11.5.2012
Prolog - Cibus
Někteří z vás vědí, že zítra bychom se v sestavě Vojta, Cibus, HyneKTM + Dasha měli vydat směr Maroko.
Zdá se mi, že pořekadlo "některé věci se dějí jen některým lidem (většinou Radovanovi)" se brzy bude dát aplikovat i na Moravskou kliku.
Minulý týden jsem si vyzvedl nachystanou motorku ze Sette. Závod v Malackách měl být jen formalita. SERko se však po 30 km zastavilo. Na vině byla benzínová pumpa a startovací relé. Díky č. 1 kontaktu od PavlaGS nakupuji přes net opravnou sadu. Zboží přichází během 3 dnů. V Sette objednávám startovací relé, které též během 3 dnů přichází. Bohužel to není to, které jsem chtěl. Další tři dny v háji. Týden před odjezdem je motorka opět v servisu tentokrát už v místním, protože mě tlačí čas.
Dále mám objednané popruhy na rolku u gearboxu. Zboží přichází včas. Ještě čekám šrouby na svou Shoeiku, kterou mám slepenou americkou páskou. Bikers Crown ujišťuje mailem, že za 10 dní je to doma. Dva týdny pryč a nikde nic. Volá slečna, že podobný případ se stává jednou za 10 let, a že šrouby budou 18. května. Děkuji hezky. To bych měl zrovna rolovat mezi duny v Erg Chebbi. Plivnu jedovatou pozvánku a přemýšlím, co s tím. Volám Pneuservisovif1, jestli by mně nepůjčil šroub ze své helmy. Karlos s úsměvem podává pomocnou ruku. Začíná to časově houstnout. Už je to jasné, časová rezerva protla pomyslnou nulu. Volám Ybrovi, zda by mně pro šrouby nezajel. V tomhle směru ochota a Ybro synonymem jest. Díky č. 2 Karlosovi a díky č. 3 Ybrovi za participaci na tomto projektu.
Instalaci centrálního stojanu, který jsem bral pro tuto cestu, po zjištění zásadních nedostatků vzdávám.
Místní borec mění relé, spravuje čerpadlo a instaluje navigaci. Motorka se ke mně do garáže stěhuje 2 dny před odjezdem. Uff. V práci pálím velkou plotnu ala Babci. Bohužel chlapci vypalují do plotny díry na ADV. Prasím to doma vrtačkou na rozměr SERka. Fuj. čuju o stošest. Útěchou mi je, že jdu ještě zítra do práce, kde si o tom bez emocí pohovoříme.
Do toho volá Vojta. Odborným zásahem znehybnil svou motku. No, i mistr tesař se někdy utne. Řeší to domluvou s Profesorem, který slibuje část svého motocyklu zapůjčit. Díky č. 4 letí k Profovi.
Dále zjišťuju, že jsem při posledním offu zlomil zrcátko, které jsem již nekoupil, protože jsem asfalt víceméně škrtnul z mého repertoáru. Ybro má zrcátka dvě a jistě obě potřebovat nebude. Rychle se domlouváme na odprodeji. Ještě se mi staví do A-Novy pro nové Hydroteqy a Ybro má splněno. Ybro jde do vedení díky díky č. 5 a díky č. 6.
Během dne se snažím zjistit, jak postupovat při nočním oživování Garmina, které mě terpve čeká. Volám HonzoviH, který poskytuje základní informace a postup. Díky Honzo s číslem 7.
Mezitím mluvím s Hynkem, který je na tom s časem tak nějak podobně jako my. Balit prý začne zítra po 4. hodině. Tzn. bezprostředně před naším domnělým příjezdem.
Do odjezdu zbývá 22 hodin......
1:54
s mirnym asi petihodinovym zpozdenim vyrazime smer Rozvadov. Navigace hlasi 2850km svizne jizdy. Masiny jsou na velkem dvounapravovem vleku netypycky kurtovane diagonalne napric. Ale zatim to vypada jako celkem elegantni reseni. Jo kluci jsou vylepani dohola takze jsme jak vyprava tri skinheadu. Konecne on the road.
Diky Ikebarovi za predni kolo Badusovi za taxi a vsem co pomohli. 
14.5.
Po48 hodinách svižné jízdyoktavkou s megatrailerem a masinama postavenyma nastorc jsme nasli uzasny kemp asi 10 km od Algercias, kde jsme si dali opulentni rybi delikatesu. Pak hodinovou turu po pobrezi, koupani v ledovym oceanu, sber musli a par mistnich pivek. Prespali jsme pod sirakem na traileru a ted uz sedime na trajektu, ktery vyrazil 15 min po nasem prijezdu do pristavu. Takze za hodinu Afrika. Uz popate.
15.5. (00:46)
Rano vse jak na dratkach. Na trajekt jsme nasedli okamzite po prijezdu. Pres hranice projeli jak nuz maslem, az na moje lehke odlozeni motorky. Pak obed v drogove mecce Chechouen. Nasledoval offroad, nebo spis rozmlacena sotolinova cesta cca 60 km. Kluci leteli jak vitr a my s Dasou se kodrcali za nima. Ted jsme ve Fezu primo v historicke medine v hotelu s paradni terasou, cajem a atmosferou orientalniho karavanseraje. Pres den 38 stupnu a to jsme na severu.
16.5 (01:03)
Dneska naprosto fantasticky den. Rano rychla vypadek do Mediny fezu. Kozeluzny jsme tentokrat prolezli s nejakym studakem a vzal nas i dolu mezi kade s louhem a indigem a vsim tim smradem a svalnatyma chlapikama. Pak jsme vyrazili lehkym off horama stredniho Atlasu.
Celkem asi 200 km sotolinou a rozbityma cestama mezi cedrovymi lesy, pastvinami a skalisky.Napraosto uchvatna krajina. Raz krajiny se meni kazdou chvilku. V podvecer jsme jeste dali 50 km off do opustenych stribrnych dolu u Mideltu, coz je neskutecny peklo v uzke soutesce. Par horniku vylezlo z rozpadlych domu s karbidkami na cele. Zombie ghost town. Moc jsme se nezdrzeli, ale zazitek silnej.
Ted jsme v Mideltu ve stejnem hotelu, kde jsme se loni rozdelili. Na ulici zereme uz asi 150 tajine s colou. Zitra horama smer souteska Todra a pak k plastikam ztracenym v poussti. Snad dorazime do Erg Chebi, abysme konecne vyzkouseli pisek. Kluci leti jako dracia tak za nima trochu vlajeme. Kazdopadne tempo je velice sportovni a zdaleka presahuje obvykly RDDN prumer. Dasa uz vi, ze v 90 km/h to skoro nedrnca, takze si uziva horky vitr ve vlasech.
Dnes prumer 29 stupnu ve vysce 1600 m.n.m. Dole 39. Benzin nevari, takze dobry. Masiny slapou, az na ohlou Cibusovu brzdovou paku, diky odlozeni na sterku. Ale to rano vyklepeme. Maroko je uchvatny, loni jsme videli jenasfalt, takze koukame jak puci a nemuzeme se vynadivat. Komunikace je vyborna, furt cestou zvanime. Diky kluci! 
17.5.
Cibus se dnes zrejme rozhodl o zdolani rekordu v prejezdu Maroka na cas. Rano jsme vyrazili smer souteska Todra. Projeli jsme skalami a stolovymi horami a nakonec se zarizli do uzasne kanonu reky Todry. Berberske vesnice s hlinenymi domy nalepene na skalnich stenach, dole palmove oazy, proste uchvatny. Samtna souteska ma v jednom miste sirku asi 50 m a vyska sten je 300 m, ale asi jsem od toho cekal vic. Krajina kolem uchvatna.
pak jsme prejeli na jizni saharskou cast hor. Pokusili jsme se dojet k podivuhodnym stavbam v pousti nedaleko Erfoudu, ale zahrabali jsme se s Dasou ve vyschlem koryte reky. Navic se stmivalo, takze jsme valili 130 km/h k Erg Chebi, kam jsme dojeli za tmy. jak signifikantni. na benzince jsme z pruvodce vytipovali hotel Dunes potme valili 6 km pistou. Ted usiname v luxusnim berberskym hotelu s bazenem za polovinu ceny. Nasser palace kousek opodal - Alduv oblibeny hotel. Je tu skupiny starsich francouzu na 4 Suzuki Big. Jeden si v horach otocil koleno. Davame jim slivovici (horkou) a oni nam chlazenou anyzovku. Rano vyrazime nalehko zpet k stavbam u Erfoudu a odpoledne budem blbnout v dunach. Dobrou noc, Je pul jedne v noci a cca 35 stupnu. 
17.5. podruhé
Nejdřív od Dáši:
Tak ted jedna ode me, mam totiz dost casu. Maroko je krasna zem a Sahara je magicka. Ale jestli chce nekdo zazit adrenalin, at si sedne na zadni sedlo motorky a necha se vezt po piste a pisku (podotykam, ze to neni zadnej ceskej hrubak, ale pekne ruda mouka). Je to zkouska limitu strachu, co je za nim nevim. Ale uz verim, ze je mozne se ubat. Co naplat, ze do sluchatka slysim(ano komunikace funguje vyborne, az na to, ze ja strachy ani nedutam) neboj, cim jedem rychleji, tim je to lepsi. Neni! Ale mam dost casu o tom premyslet. Nasla jsem si ted, v 11:55 kousek stinu (asi 50x50 cm), ktery vrha maly dunovy previs a koukam na písek, slunce v nadhlavníku, na teplomeru 50 stupnu, na sobe ty hnusne teply motorkarsky hadry a premyslim, jestli bych dala pesky 20 km k nejblizsimu asfaltu. Jo a Hynek s Vitou se snaziza dunou uz 20 min marne nakopnout Vitovu KTM.
A od Hynka:
Dnesni plan byl pokorit skulptury v pousti. Brzo rano vyrazime bez kufru smer Erfoud, tentokrat po piste primo kolem dun. Jedem 70 km/h a celkem to jde. KLuci jsou samozrejme rychlejsi. Za necelou hodku uhybame smer vyschle reciste. To Dasa prekonava pesky. Za nim je cca 100 m dunek a velbloudí trávy. Cibus se pokousi svezt Dasu na SE a myslim, ze mu tech par metru stacilo. Po pisku, uz ne kamenita pista, sem tam piscite koleje a mensi dunky. Dorazime k prvni stavbe, coz je monumentalni schodiste vedouci do nebe. Je to tu jak na Marsu, vcetne ufonu. Druhou stavbou je jakysi hrad, kde nas ale prudi mistnak na babete a chce vstupny. Objizdime to na motorkach a mirime ke treti, coz je obrovska spirala, po ktere by mohl vyjet nahoru i tank. Pousti se vracime cca 6 km k silnici a kufrujeme v dunach.Nakonec nachazime vyschlou kamenitou reku s plochymi navejemi a tam to nejak jde. Model Dasa sedi vzadu na plotne a ja ve stoje. Nevidi kam jedeme, tak dostava pecky do zadku. Hlasim ji jen ty nejhorsi kousky, ale normalne cmadime pado i piskem. Potkavame Vitu, kteremu chcipla masina a tak se opakuje lonsky model. Chvili laborujem s relatkem starteru, ktere schytalo nejakou ranu a dari se nam zprovoznit starter. Masina ale nechce naskocit. Zvlastni je, ze se to dari vzdy, kdyz strci rypak do Akrapovicu, asi mu masina neco naznacuje. Dasa sedi pod vymletym previsem reky jak berberska starena. Letmo skouknu teplomer - krasnych 49. Nakonec preskakujem malou dunu a jsme na asfaltu. Tam jeste jeden polibek laufu a Vita cmadi na hotel. My s Dasou se jeste vydrapem kamenitou stezkou na stlovou horu a cumime na poustni bouri pred nami i s malymi tornadky. Cesta na hotel uz byla zavata a po piste to byla jizda jak perejemi. Zveda se vitr a zene saharsky pisek. Krasa!!!
18.5.
Vcera to byl brutalni KTM den. Brutalni teren, oprava masiny na konci sveta i nocni dojezd. Pistu do Zagory jsme se rozhodli objet po silnici. Zaradil jsem ale 60 km off prejezd hor. Prvotni pesinka se zmenila v kombinaci kameniteho trialu a sotolinovych vyjezdu. Totalni hardcore. Dasa si dala par pesich useku. Nakonec jsme skoncili v kamenite soutesce, kde uz byla jen stezka pro ovce a kozy. Romanovi zastavkovalo cerpadlo (nove) a tak nasledovala hodinova rozborka brouseni relatka a uspesna oprava. Mezitim prichazi staricky Berber a tvrdi, ze jedeme blbe i kdyz stezka podle navigace sedi a posila nas na brutalni sotolinove stoupaky se 180 otockama. V sedle 2500 m cesta konci. Fuck. Klozeme dolu, oci navrch hlavy. Jsem totalne vycerpanej. V sede a ve dvou je tohle fakt too much. Jeden kufr vykoplej o skalu. Nic, co by nespravil kamen a kurta. Piscitou cestou uz valime drfiftama zpatky k silnici. Zvlastni, ja clovek otupi a tam, kde jel poprve na dvojku, leti na ctyrku a zataci driftem. Pekny. Po silnici valim v prudkem protivetru v iranskem stylu smer Zagora a jedem dlouho do noci. Berberi nejsou ve tme vubec videt, tak je to trochu ruska ruleta. Totalne vycerpany tlacime vegetariansky tajine na ulici v Zagore. Dnesek byl fakt brutalni zazitek. Ale uzasnej.
Dneska ze zagory do Mhamidu. CCa 80 km po piste. Byla to takova rozmrdana kamenita cesta. Korenim byla pisecna boure s tornady o rumeru 20 metru. Misty jsme vubec nevideli na cestu. Naprosto brutalni. Nebylo videt ani na navigaci. Do toho sutry jako kokosak, no proste parada. V pisecnych poryvechvznikala takova staticka elektrina, ze kovove casti motorky kopaly, jak kdyz strcis ruku do zasuvky. Takze kazde prerazeni znamenalo kopanec od spojkove packy. Neuveritelny. Ted jsme v superluxusnim hotelu s bazenem, kde jsme se zastavili na vodu a Vitovi chcipla motorka. Respektive se mu pri prehrati dusi. Tak to tu rozebral a vzteka se. Zustavame tedy zde. Kluci uvazuji, ze to vezmou nejkratsi cestou na sever a my budem poracovat dal. Uvidime rano. Jo chytli jsme s Dasou na piste smira, ze sel zadek motorky nekolikrat metr doleva a doprava. Pekne mi zalepilo. Ale nastesti plyn resi vse a hrabajici Karoo nas z toho vytahlo. Peknej zazitek, kterymu zaciname rikat KTM. Asi zavedu stupnici. Na nejnizsim levelu bude GS a na opacnem KTM. Takze zatim je tenhle vylet dost KTM. Nenudime se ani nahodu...
21.5.
Rano jsme opet lehce mystifikovani posunem casu vstali o hodinu a pul pozdeji. Kamos kuchar, cerny jak bota chudak vstaval zbytecne brzo. Vitkova motorka se po vcerejsi rozborce umoudrila a tak pokracujeme dal spolecne. Obracime definitivne stroje na sever a poustni krajinou mirime smer Ait Ban haddou. Je to uzasny poustni mesto, kde se tocil Anglicky pacient, Gladiator, Ben Hur a kdo vi, co jeste. Je to silene turisticky, tak si tu davame pizzu. Fotim mesto. Kanonem pokracujeme na sevre a to, co nas ceka je rozhodnejsi, co jsme v Maroku videli. Fantasticka rozeklina v rudych skalach skryva na dne zeleny pas romantickych palmovych oaz s hlinenymi domy, nalepanymi na skalnich romsach okolnich hor. Nebyt sileneho vetru, jehoz poryvy nas parkrat malem smetly ze skalnich rims, byl by to dokonaly zazitek. Dasa chtela videt horsky strediska vysokeho Atlasu, tak jsme vyrazili smer Marakes. Slunce uz bohuzel zacalo zapadat a tak jsme na benzince, kam jsme dojeli na vypary, rozhodli, ze stravime noc v Marakesi. Nasli jsme hotel hned na hlavnim namesti uprostred mediny, kam jsme se doslova pribili mezi tisicihlavym davem lidi, skutru, oslu a aut, masiny hodili do garazi vedle hotelu. Opulentni vecere mezi mraky nahanecu a stankaru. Kompletni marocke menu s krevetami a spizy a ostatnimi dobrotami bylo tresnickou za naprosto dokonalym dnem.
22.5.
Dnes jsme vyrazili z Marakese ktera me nesmirne prijemne prekvapila. Horama jsme zamirili smer vodopady Ouzane. Mely to.bejt jen pochcany schody ale bylo to fakt moc pekny. Pak nekonecnyma zatackovyma orgiema pres nizky Atlas do udolnich rovin. Prekrasna slunna etapa. Jo vcera bylo v horach 7stupnu nas nulou a dnes se to vylepsilo na 20. Krajina se dnes menila od vyprahlych kanonu s oazami az po urodna zelena pole s mlatickami kam lide nosi otypky srpem nasekaneho obili. Jedno policko jsme bohuzel posekali i my. Pardon ale cesta jinudy nevedla. Taky jsme minuli jednu repnou kampan a fosfatove doly. Dojezdy jsou trochu vyhrocene jak jen my to umime jezdime dlouhy streky.a.pomerne kladu. V podstate min nez kilo nejedem a fotime za letu.
Ted jsme v podivnem hornickem mestecku kam turista zrejme nikdy nezavital bo tu na nas koukaji jako na zjeveni. Hoteliera jsem musel vyhazovat Dase ze sprchy. Ted sedim v cajovne iranskeho typu a cucim na gladiatora vyuzivajic mistni wifinu. Pomalu zvolnujeme tempo.a.mirime k antickym oamatkam Volubilis. Teda to az zitra. Mam v planu nenaky gravel roads tak uvidime zda to najdem bo v techto koncinach navigace vede bilymi misty na mapach 
Ty poznamky gs versus ktm jsou samozrejme nadsazka. V Zagore jsme potkali dva super chlapiky na bmw kteri projeli poust sice s doprovodnym autem a na pokraji vysileni ale velmi trefne poznamenali. Je jedno na cem, ale hlavne ze jsme tady. A pod to se podepisu.
Skoda ze tu nejste kluci s nami. Tak uchvatny mista jsem jeste nikdy nevidel a byl by to bijak jako remen a hlavne neskitecny zazitky pro vsehny. No tak snad nekdy priste vas presvedcim ze ma cenu jet do Afriky treba jen na skok. A maroko je proste uchvatny.
23.5.
Mirime definitivne na sever., cimz jsme za sebou nechali poustni krajinu a prokousavame se nekolika pasy pohori. Dnesni noc v hornickem meste Qued Zem byla pomerne rusna. Nejdriv rval nekdo zhuenej pod okny, pak na chodbe hotelu a rano nas probudil rachot hlavni ulice. Hotel byl ponekud hororovy, co by clovek cekal za 100 Kc. Snidane v medine v cukrarne u tri krasnych sester vse vynahradila. Vyrazime vedlejsimi cestami, nez mapa popisuje jako gravel road (ve skutecnosti paradni asfaltka bez jedineho auta), marockou vysocinou. Podel drobynch ricek, sem tam velbloud, osel nebo stado ovci a koz. naprosta idyla. Skoro by se dalo rict jak z Ladovych obrazku, kdyby na kopcich nad vesnicemi nebyly misto kosteliku mesity. Obed v Mykenach ve vtipnem taxi grilu (opet tajin) a odpoledne jsme dorazili do antickych pamatek Volubilis. tady jsem starvili a hodinu a pul. Ubytovavame se v posvatnem islamskem meste Mulai Idris, kde ale mistnaci na terase hotelu vesele chlastavji a bavi se. Po halde kuskusu a marockem pivu valime do pelechu. Zitra to asi dojedeme az na sever do Ceuty. Uvidime. Dobrou.
24.5.
Dnes poslednich 300 km africke pudy. Z toho 90 po sotolinove ceste (jak rika Roman BMW offroad). Ted sedime na poslednim trajektu do Algercias, ktery jsme stihli jen tak tak. Nad Afrikou zapada slunce. Jak symbolicke. Je nam skvele. Do lodi jsme najeli po zadnim, turujic rvouci Akrapovice. Bylo to fakt kulervouci. Konecne jsme projeli cele Maroko od hor pres pouste, kanony i obilne lany. Vejlet, na kterej budu dlouho vzpominat. Lepsi darek jsem si nemohl dat!!
Tady muzete mrknout na fotky
Pokud dostanu důvěru a data, budu je průběžně aktualizovat.
Rob