Tibet, aneb z Kathmandú do Lhasy
V termínu 5.-30. 8. 2009 proběhla motoakce Nepál, Tibet, aneb z Kathmandú do Lhasy a zpět. Akce byla organizována Honzou Odehnalem, se kterým jsme už jednou byli v severní Indii na legendárních motocyklech Royal Enfield. Včetně Odeho nás bylo osm, z toho jedna dáma, t.j. : Gábina alias Ducatka, Pepa, Petr, Slon, Marcel, Pavel a já.
Deník mořského vlka
Alda, hrdindký ,otorkář se vydal tentokráte na jachtě směr Antarktida. Takže nečekejte motorkářský cestopis. Jeho palubní denník nám ale přičel natolik zajímavý, že jsme se ho rozhodli uveřejnit na našich stránkách.
Maroko 2011 aneb i cesta může být cíl!
Asi už znáte naši strastiplnou cestu z akčních zpráv přímo z Maroka prostřednictvím SMS. Pro jistotu ji přesunuji ještě sem s dovětkem v odstupu času.
MODROBÍLÁ ALBÁNIE 2015
Je pátek ráno. Tradiční čas odjíždění na Balkán. Do Albánie, tentokrát. Po osmé, ale odcela jistě ne naposled. Startujem z Brna a jsme tři. Vrba a Afrika 750, Rosa na BMW 1150 GS a já s BMW 100 PD.
VÝCHODEM VCHOD
Zdrástvujtě.
Po dvou a půl měsících jsme zpět. Cesta byla krásná, místy náročná, ale spíš co se týká počasí. Terén takovej rekreační. Najeto 16 500 km bez jediný závady.
Tunisia 2009
Tunis 2009
V úterý ve čtyři volá Alda že nemá gumy. Václav se cestou z práce stavuje v Race Tool, kde by měli mít nějaké odložené. Nemají. V šest jdu do pizzerie na rohu pro placku a za půl hodiny je Vašek s autem, vlekem a mašinou u nás.
Albánie po čtyřech
Po dvou letech se vracíme na místo činu, ale všechno je jinak. Motorkáři si plní své rodinné povinnosti a Libuška regeneruje po operaci plotýnky. Domlouvám se s dcerou Ninou, že vezmeme poprvé vyvenčit Hiluxe a jí připadá role navigátora a fotografa pidivýpravy.
Rukověť Ukrajinského cestovatele
Výňatek z potlachu s majitelem krčmy „Četnická stanice“ v Koločavě (6/2011) na téma „pokuty na Ukrajině“:
iranman 2009 I. díl
Irán. Země, o který se hodně mluvi, ale málo ví. Vsichni vědí jak je nebezpečná, a když řeknete matce, že tam máte namířeno, je na zhroucení. Ale jaká je ve skutečnosti, řikal jsem si, když jsem plánoval cestu na letošní rok. Nakoupil jsem mapy a knihy a začal shánět informace. Ta země má fascinující historii a smutnou současnost. Ale kdo tam byl, chce se vracet. Takže to v podstatě bylo rychlé, impulzivní rozhodnutí. Letos jedem do Íránu.
Iranman 2009 II. díl
Persepolis je obrovský, nejvyšší zachovalé sloupy měří 20 metrů, na nich byl cedrový strop. Asi si potrpěli na fakt vysoký stropy. Impozantní musela být sloupová síň, kde je v řadách 100 pat sloupů, ostatní zmizelo. Míjí mě výprava studentek asi kolem 16 let, trochu zíraj a trochu se předváděj.
albania heroes
Sobota 31.5.2009
Vyrážíme s Hynkem z Olomouce v 8 ráno. Loučení s desetiměsíčním Hugem nakonec není takové drama. Babička se tvářila statečně a tak bude snad vše OK. Moje obavy z motorky a hlavně jízdy po dálnici rychlostí vyšší než 100 km/h se rozplynuly o 20 km jízdy na Brno. Na naší zánovní KTM se sedí pohodlně (uvidíme co bude říkat zadel za pár dní), moc to nedrncá a Hynek řídí jistě. Takže se nebojím.
ALBANIE 2008 - Poprvé, ale určitě ne naposledy
Albánie. Proč zrovna tahle země mi tolik učarovala, vážně nevím. Po návratu z Rumunska jsme si s Hynkózou říkali, ža další balkánská destinace bude Albánie. Těšil jsem se jak na první pořádný rande a navíc rande naslepo. Netušil jsem jaká bude, ale prostě tahle země pro mě znamenala tajemství. Začal jsem hledat. Prolejzal weby (Anuchovy a Bebovy stránky byly v tomhle směru neocenitelný), hledal informace. Když tohle uděláte, budete překvapený. Tahle zem má strašnou pověst a to hlavně u lidí, co tam nikdy nebyli. Ti, co ji někdy navštívili, mluví úplně jinak. Překrásná krajina, úžasný lidi. Těšil jsem se víc a víc. A cesta začala dostávat reálný obrysy.
První naprosto zásadní věc, která cestě předcházela, bylo Rosovo rozhodnutí, že jede s námi. Rosa sedlá VFR, tak proto zásadní. Změnil celej svůj přístup k motorkám, proto naprosto zásadní. VFR šla do bazaru (kde myslím ještě stojí) a Rosa si pořídil starší, ale šarmantní BMW 1150 GS.
vyšné vlkodlaky
Pátek 1. 6. 2007
Odpoledne už nemůžeme v práci vydržet, nechce se nám nic dělat a přemýšlíme, na co všechno jsme zapomněli. O půl osmé konečně zamykáme kancl a padáme. Startujeme natěžko naložené mašiny a prodíráme se páteční Prahou na hlavní nádraží.
Tam už nás čeká ochotný chlapík a nákladní vagón. Celkem snadno pronikáme do tajů kurtování motorek na vagóny a i když se nám to stále nezdá dost pevné, nakonec to necháváme tak. Na hlaváku ještě nakupujeme zásobu plechovkových piv a na pátém nástupišti už nás čeká naše souprava s mašinama a lůžkovým vagónem. V kupé č. 4 máme s Františkem azyl, Honza a Robert jsou objedno. Noc byla šílená. Horko, kravál, humus. Spal jsem asi dvě hodiny.
Himalayo enfieldmo
Neskutečná cesta po horách severní Indie na legendárních strojích Royal Enfield
Sobota 28. 8. 2005
Hurá do Asie! Ráno v 8.00 mě Dáša vyhazuje na Ruzyňském letišti. Za 20 minut už je tam celá grupa outdoorově vyhlížejících chlapíků. Rychle se představujeme a já stejně rychle zapomínám všechna jména. V 10.30 nás nervózní paní ve svetru špatnou češtinou nahání do letadla ruských aerolinií Aeroflot. Prý letadlo čeká jenom na nás. Za půl hodiny sedáme v Moskvě. Letiště připomíná bolševický palác kultury. Všude ale kvete dutý obchod a neóny Marlboro Moscow, Armani, Hugo Boss a další. Pivo stojí 10 dolarů a tak sedáme na zem vedle záchodů a spících japonských turistů. 3 hodiny mastíme karty. Studuju průvodce, v poslední křeči se snažím zjistit, kam vlastně jedem. 17.30 nasedáme do staršího, ale prostorného a poloprázdného Iljušina a odlepujeme se od betonové plochy. Krásných 6 hodin trávíme karbanem, poleháváním na volných trojlůžkách a studiem průvodce. Venku se bleskově stmívá, letíme proti času. Z hor jsme viděli prd, všechno bylo v mracích. Konečně klesáme. Pod náma se objevuje pavouk osvětlených ulic 15ti miliónového Dílí. Nad městem letíme dobrých 20 minut. To jsem zvedavej, jak dlouho budem tohle mraveniště projíždět na motorkách.