První krůčky s roadbookem standard - firmy Čížěk


Asi mě trefí šlak, neboť teď díky mému zkurvenému připojení zmizela zpráva kterou jsem psal asi pul hodiny.
Jde o mou čerstvou zkušenost s novým roadbookem mini. Na rozdíl od Jíry si většina z nás zakoupila pěkný skladný roadbook mini. Takže zatímco on si pohodlně prověsí v krabici podrobnou trať, přihodí náhradní duše a svačinu, u naší verze budeme vymačkávat přebytečný vzduch abychom tam nacpali alespoň tu část trati, která přišla.
Takže jak to všechno začalo: Přišel mi krásný roadbook a zanedlouho po něm i soubor s nákresy trati. Olinka z vedlejší kanceláře mi ho o ochotně vytiskla a já vybaven profesionální ořezávačkou vytvořil přesné 11mm široké proužky. Ty jsem slepil s největší pečlivostí oboustrannou lepící páskou značky 3M. Vše vypadalo perfektně. Na osičku navíjecího čepu jsem taká vytvořil lepivou hranu z té samé pásky. Navíjení probíhalo příjemně i přes Honzovo varování že se to tam nevejde. Nevešlo. Zatím co on se zarazil na 80tém kilometru od konce trati, já se promotal o 10 km dál.

Ale pak už mě odpor vzniknuvší roličky uvnitř roadbooku zastavil. Ok vše ven a znova. Františkova připomínka že slepy s překlady vytvářejí materiál navíc se projevila jako reálná a tak mi Honza (díky Honzo) vytiskl papíry nové. Opět precizně říznuté na mašině slepuji jednotlivé listy jednoduchou lepící páskou hranu ke hraně. Jelikož chci ušetřit maximum materiálu který bude muset uvnitř roadbooku kolovat odstřihuji okraje papíru (mezi jednotlivými listy) kam už tiskárna nedokáže tisknout. Za 15 minut mam pás s trasou nový. Dokonce se mi ho i s mírnými potížemi daří dostat celý dovnitř. Cítím se být vítězem. Krabici zavírám a chutě převíjím cívku sem a tam. Jde to z tuha, ale jde. Večer doma v klidu televizní domácnosti rozvinuji navinutý papír a reflexním zvýrazňovačem zvýrazňuji odbočky v obrázcích jednotlivých situací. Viděl jsem to ve filmu Race to Dakar a vím že i kluci na Rallye to normálně dělají. pozor, fix musí být průhledný zvýrazňovač, aby vám nepřekryl kresbu pod sebou!!! Mě se osvědčila reflexní růžová. Spokojeně opět navíjím dovnitř. Rozhoduji se že víc se tam prostě nevejde a lepím i druhý konec na druhou osičku. Krabici zavírám krycím plexisklem. Nastává chvíle napětí, chci zkušebně převinout celou trasu na začátek a zpět. Na začátek to šlo. Blbě, ale šlo. Když jsem tedy poměrně uspokojen převíjel na konec, asi 20 kiláků od cíle se papír zasekl, Tedy zasekl o boční stěnu. Problém je totiž v tom, že celkový pás papíru musí být absolutně rovný a tudíž nesmírně pečlivě slepen. Mým lišáckým odstraňováním nepotřebných milimetrů jsem zprznil lepené hrany papíru a vznikla setinová nepřesnost, která se na celkové délce papíru projeví značně. Papír se začne shrnovat k jedné nebo druhé straně až se úplně zasekne.
Provizorně jsem to vyřešil zúžením pruhu papíru na kritické straně a po chvíli motání další nepřesnost vrátila pás s trasou opět do funkční pozice. Takže mám opět namotáno na první značku a zítra pokus zopakuji. Převíjení jde jen s nesmírným úsilím oběma rukama s roadbookem mezi koleny. Jsem zvědavej jak to půjde s unavenými, prokřehlými prsty za jízdy na vachrlatém plastovém stojánku.
Předpokládám že na 50tém kilometru plán cesty vytrhnu ven, namotám ho n řidítka a budu se držet vyjetých stop vítězů.
Toť má čerstvá zkušenost a pár rad k spokojenému užívání roadbooku mini!
HyneKTM

Takže story pokračuje:
Jelikož mi to nedalo ještě jednou sem přetočil celou trať na začátek. Běda! Papír se opět zasekl a ani se nehnul. Takhle se rallye prostě nedá jet!!! Zoufale otevírám kryt z plexi a vztekle vydolovávám celý obsah ven. Papír je opravdu silný a není šance ho tm dostat. Rulička papíru dodaná výrobcem vypadá mnohem lépe. Papír je tenčí, hladší a šance tu je. Ted jen jak to na něj dostat. Co třeba překreslit? Je to jen asi 250 položek, pchá co je to pro zručného grafika. Navíc si mohu některé body nakreslit přehledněji a výrazněji. Je teprve jedenáct večer a tak beru do ruky fix, kravičku od CD, která fantasticky zastupuje pravítko a jdu na to. Práce je to hezká, to nemohu říct…. Navíc funguje princip taháku a po chvíli si již trať začínám pamatovat…
Ve čtyři ráno jsem na 30tém kilometru – kreslím od konce a dávám cigáro. Oko již umdlévá a kresba se stává abstraktní. Spím do jedenácti. Snídám a již se chvěji abych dílo dokončil. Stačí mi k tomu slabá hodinka. Téměř obřadně navíjím originál do krabičky. JDE TO!!!!! Celá trasa je uvnitř, s mírným odporem – opravdu směšným oproti předchozí verzi – se přesouvá sem a tam – mírné vybočování pruhu papíru ke stranám zaznamenávám i nadále, ale opravdu jen mírné. Jsem šťasten. Mám originální funkční roadbook.
Škoda že nemáme klubovnu, tohle by byl opravdu velmi cenný artefakt na nástěnku!!!!!
Přikládám pár fotografií… teda jestli to můj zkurvenej internet protlačí.
Good luck to all!!!!